Vaše zvědavost je moje startovní plocha!
Technologie pro čtení myšlenek pomocí mozkových čipů a chytrých algoritmů se definitivně přesouvá ze stránek sci-fi románů do reálných neurologických laboratoří. Vědcům se daří dekódovat, na co lidé myslí, a vracet tak hlas paralyzovaným pacientům. Rozhraní, která propojují náš mozek s počítačem (BCI), dělají obrovské skoky kupředu a nabízejí neuvěřitelnou naději. Zároveň ale otevírají naprosto děsivou otázku: Kdy přestane být naše hlava tím posledním bezpečným místem s naprostým soukromím?
Sonda Psyche zachytila kráter Huygens na Marsu v nezvyklých barvách. Podívejte se na 470 kilometrů širokou jizvu jižních vysočin.
Jupiter a Měsíc se potkaly v těsné blízkosti. Kolik měsíců na snímku napočítáte a jak tento úchvatný pohled vznikl? Když jsem tenhle snímek uviděl, okamžitě mě zaujala otázka: kolik měsíců na něm vlastně vidíte? Správná odpověď zní pět. Fotograf Chirag Upreti zachytil v New Yorku vzácné seřazení těles těsně před tím, než náš Měsíc zdánlivě zakryl Jupiter.
Chcete vědět, jak přesvědčit druhé v diskuzi? Nálepkováním to nepůjde. Ukážu vám, proč respekt funguje lépe než hádky. Když procházím diskuze pod články nebo příspěvky na sociálních sítích, mívám pocit, že jsem vstoupil na bitevní pole. Stačí, aby někdo vyslovil odlišný názor, a místo věcné debaty se okamžitě spustí lavina: „Ty jsi úplný negramot! Jak si vůbec můžeš něco takového myslet?!“
David Grusch u Joe Rogana otevřel fenomén UFO. Když si do studia sedne bývalý zpravodajský důstojník a začne mluvit o utajovaných vládních projektech, je to vždycky událost. Když se to ale stane v podcastu The Joe Rogan Experience, nabírá celá věc úplně jiný rozměr. Joe Rogan neprovozuje jen tak nějaké internetové povídání. Jeho pořad je dlouhodobě nejposlouchanějším podcastem ve Spojených státech a pravděpodobně i na celém světě. Každou epizodu si pustí desítky milionů lidí.
Kvantové měření rozděluje fyziky už sto let. Skutečně částice potřebují lidské vědomí, nebo si vystačí samy? Když v běžném životě vezmu do ruky teploměr a ponořím ho do ranního čaje, provádím měření. Teploměr mi ukáže 65 °C. Čaj tuto teplotu samozřejmě měl už předtím, než jsem do něj přístroj vložil. Moje měření bylo čistě pasivní – pouze jsem zjistil vlastnost, která v objektivní realitě dávno existovala. Přesně na tomto principu stojí naše každodenní intuice i celá klasická fyzika.
Čas od času na mě z internetu vyskočí další zpráva o tom, že vědci konečně objevili lék na stáří. Většinou tyto senzace beru s rezervou a s úsměvem je přeskakuji. Nedávno mě ale zaujala velmi konkrétní a nadějná kombinace látek, zvaná dasatinib a kvercetin. Ačkoliv tento senolytický koktejl ukazuje v laboratoři fantastické výsledky, u lidí jsme teprve na začátku. To ovšem neznamená, že vědci střílí slepými náboji a že výzkum nikam nevede. Kdyby to byla slepá ulička, špičková světová i česká pracoviště by se tomuto tématu nevěnovala s takovým obrovským nasazením.
Zelený vodík vyrobíme rovnou z vody a slunce. Nový materiál totiž nahradí drahé solární panely. Když dnes chceme vyrobit ekologicky čistý vodík, musíme na to jít dost oklikou. Nejdřív potřebujeme solární panely, které chytí slunce a vyrobí elektřinu. Tuto elektřinu pak musíme poslat do zařízení zvaného elektrolyzér, které zjednodušeně řečeno pustí do vody proud a rozštěpí její molekulu na kyslík a vodík. Je to složité, drahé a vyžaduje to masivní infrastrukturu. Proto se většina vodíku stále vyrábí z fosilních paliv, což ale produkuje nechtěné emise CO2.
Když se mluví o vlivových operacích, většina lidí si představí nekonečné proudy příspěvků na sociálních sítích, anonymní účty a manipulativní videa. Odhalit lež na internetu bývá často nesmírně složité, protože algoritmy míchají pravdu s polopravdami v takovém tempu, že lidská pozornost nestíhá. Jenže to, co před britským soudem Old Bailey v Londýně rozkryla kontrarozvědka MI5 a protiteroristická policie, ukazuje ještě mnohem znepokojivější rozměr. Svět, kde se manipulace neodehrává na displejích telefonů, ale přímo v ulicích evropských metropolí – sledováním novinářů do kaváren a nočním lepením samolepek.
Když se řekne těžba uranu, spoustě z nás naskočí Jáchymov, Příbram nebo Dolní Rožínka. Československo historicky vykutalo ze země desítky tisíc tun této strategické suroviny. Přesto dnes do Temelína a Dukovan palivové tyče kupujeme ze zahraničí. Proč si ten náš uran prostě nehodíme do reaktoru sami? Odpověď leží v neuvěřitelně složité fyzice a jednom drobném detailu – hmotnosti pouhých tří neutronů.