Jak jsem lovil Krvavý Měsíc: Zatmění plné překvapení (a jednoho letadla)

Když se Měsíc plně ponořil do zemského stínu, byl jsem upřímně překvapený. Očekával jsem výraznou rudou kouli na obloze, ale zpočátku byl Měsíc až překvapivě tmavý a jen málo zřetelný. Byl tam, visel na obloze jako tajemný, sotva viditelný duch. Až s postupujícím soumrakem začal jeho slavný rudý odstín vystupovat o něco více.

To nejlepší přišlo nečekaně

Paradoxně ta nejpůsobivější část večera nenastala během úplného zatmění, ale až ve chvíli, kdy Měsíc začal ze stínu pomalu vystupovat. V tu chvíli se na jeho okraji objevil tenký, zářivě bílý srpek světla, který stál v přímém kontrastu se zbytkem temně rudého kotouče. Byl to pohled jako z jiného světa – jako by se na obloze rozsvěcel vesmírný diamantový prsten. Tenhle moment stál za celé to čekání.

Bohužel, jak už to u nás v Česku bývá, poslední slovo mělo počasí. Zhruba v polovině této úchvatné podívané se přihnaly mraky a Měsíc definitivně schovaly. I tak jsem si ale z Třebsína odvážel pocit spokojenosti. Bylo to krásné a tiché večerní představení.

Bonus na úvod

A aby toho nebylo málo, vesmír (nebo spíše letový provoz) mi přichystal ještě jeden bonus. Při natáčení se mi do jednoho záběru připletlo letadlo, které dokonale protnulo obraz s rudým Měsícem. Pokud vás zajímá, jak taková vesmírná fotobomba vypadá, schválně jsem tento záběr dal hned na začátek videa, které jsem z celého večera sestříhal.