Vesmír pro zvědavé: Srozumitelný průvodce vesmírem, vědou a kritickým myšlením
Vaše zvědavost je moje startovní plocha!
Jaderná hrozba a psychologie strachu: Proč se odmítám klepat před televizní obrazovkou
V poslední době jsem četl řadu článků a viděl několik videí ze zahraničních televizních debat, kde se naprosto vážně a s klidem diskutuje o tom, jak by mělo dojít ke shození atomové bomby na Paříž, Londýn nebo Berlín. Kreslí se mapy, počítají se minuty letu raket a moderátoři se u toho tváří, jako by hlásili předpověď počasí pro zítřejší odpoledne.
Vesmírné rychlosti a mise Artemis: Jak přežít v plechovce, která se řítí 100 000 km/h?
Nedávno jsem na sociálních sítích narazil na zajímavý komentář k návratu vesmírné lodi Orion z mise Artemis II. Autor v něm s velkou dávkou skepse a sarkasmu zpochybňoval, že by něco takového bylo fyzikálně možné. Tvrdil v podstatě to, že není technicky reálné, aby obyčejná „raketka z hliníku“ a čtyři astronauti přežili šílené rychlosti, jako je průlet atmosférou ve 38 000 km/h, zatímco samotná Země se podle něj řítí vesmírem rychlostí 107 000 km/h. Přidal k tomu navíc 200x vyšší radiaci, vesmírný mráz -270 °C a následný ohřev lodi na 3000 stupňů při návratu. Celé to označil za „cirkusovou šarádu“ a postěžoval si na herce, kterým se lidé neprávem obdivují. (Celý, neupravený komentář si pro zajímavost můžete přečíst na konci tohoto článku.)
Energie a destrukce hmoty: Tři stupně mikroskopické zkázy od horkých kamen po radiaci
Teplo nás hřeje a sluneční svit nám dává život. Všichni ale z vlastní zkušenosti víme, že když se to s energií přežene, z příjemného společníka se rázem stane nekompromisní ničitel. Co se ale v takové chvíli děje na úrovni, kterou naše oči nevidí? Víte, jaký je rozdíl mezi spáleninou od žehličky a zničenou buňkou od radioaktivního záření? Ponořil jsem se do světa mikroskopického chaosu, abych vám ukázal tři fascinující (a trochu děsivé) způsoby, jakými dokáže energie rozložit náš fyzický svět.
Kvantová elektrodynamika a virtuální fotony: Tajná pošta, která řídí náš svět
Zkuste si vzít do každé ruky jeden silnější magnet a přiblížit je k sobě stejnými póly. Cítíte ten odpor? Ten neviditelný, pružný polštář, který vám nedovolí je spojit, ať tlačíte sebevíc? Klasická fyzika nám na škole řekla, že to způsobuje magnetické pole. S tímto vysvětlením jsem se dlouho spokojil.
Fotografie z mise Artemis II: Můj osobní výběr toho nejlepšího z odvrácené strany
Včera (6.4.2026) se psala historie. Posádka mise Artemis II nám po více než padesáti letech poslala první snímky zachycené lidskou rukou z bezprostřední blízkosti Měsíce. Prošel jsem nově zveřejněnou galerii od NASA a vybral pro vás fotografie, které mě osobně zaujaly a fascinovaly nejvíce. Níže najdete přesné popisy toho, co na těchto unikátních záběrech vlastně vidíme. Pokud si budete chtít prohlédnout i další snímky v původním rozlišení, na konci článku najdete odkaz na galerii americké vesmírné agentury.
Mezigenerační propast: Proč je to složitější, než se říká, a syndrom starého teleskopu
V diskuzích i ve veřejném prostoru často narážím na jeden oblíbený narativ: společnost je prý hluboce rozdělená. Na jedné straně starší generace, která už údajně nestíhá tempo doby, a na druhé dravé mládí, kterému chybí respekt k minulosti. Je to lákavá zkratka, ale já to vidím úplně jinak. Pojďte se se mnou podívat, proč je věk jen špatným ukazatelem našich schopností. Na příkladu legendárního vesmírného teleskopu si ukážeme, v čem nás tak často zrazuje obyčejný selský rozum a proč naše společná loď potřebuje k letu jak mladý raketový motor, tak přesně kalibrovaný navigační systém.
Změna názoru v každodenním životě: Proč není potřeba křičet do světa, že jsme se spletli
Neustálé obhajování něčeho, o čem už v koutku duše sami pochybujeme, stojí obrovské množství energie. Dnešní doba nás sice nutí zakopat se ve svých názorech a bránit je do posledního dechu, ale já vám chci ukázat mnohem lepší cestu. Pojďte si přečíst takový malý manuál k tomu, jak tiše a bez veřejného sebemrskačství opustit myšlenky, které už nefungují. Zjistíte, že změnit názor na základě nových faktů není prohra, ale pocit, jako byste ze zad konečně sundali tunový batoh.
Start mise Artemis II: Historický návrat k Měsíci po padesáti letech
Zatajte dech. Je to tady. Možná si pamatujete zrnitou černobílou televizi a Neila Armstronga, možná to znáte jen z učebnic dějepisu. Ať tak či onak, dnes v noci (nebo zítra brzy ráno) se začne psát nová kapitola. Po více než půl století se lidé znovu vydávají k našemu nejbližšímu vesmírnému sousedovi. Mise Artemis II startuje a já u toho sedím s husí kůží. Nejde totiž o další rutinní let na oběžnou dráhu, tohle je návrat do hlubokého vesmíru.
Historie a význam očkování: Elitní výcvikový tábor pro naši imunitu
Představte si svět, kde každé čtvrté dítě umírá dříve, než oslaví páté narozeniny. Nemoci jako pravé neštovice, spalničky nebo černý kašel pravidelně procházejí městy a kosí populaci. Je to loterie, ve které příroda nemá žádné slitování. Spoléhat se na "přirozenou imunitu" znamená akceptovat, že nemoc si vybere obrovskou daň na životech, a ti, kteří přežijí (často s trvalými následky), budou chráněni.
Podstata gravitace a singularita: Záhada, u které fyzika ztrácí rozum
Představte si místo, kde přestávají platit úplně všechny přírodní zákony, jak je známe. Místo, kde se obrovská hmotnost mrtvé hvězdy zhroutila do tak extrémně malého bodu, že naše současná fyzika doslova přestává fungovat. Klasická fyzika tvrdí, že jde o nekonečně malý bod – singularitu – a najdeme ho třeba přímo v srdci každé černé díry. Pro lidskou představivost je to ta nejděsivější a zároveň nejvíc fascinující věc v celém kosmu.