Nalezeno celkem 6 článků.
Nedávno jsem na sociálních sítích narazil na zajímavý komentář k návratu vesmírné lodi Orion z mise Artemis II. Autor v něm s velkou dávkou skepse a sarkasmu zpochybňoval, že by něco takového bylo fyzikálně možné. Tvrdil v podstatě to, že není technicky reálné, aby obyčejná „raketka z hliníku“ a čtyři astronauti přežili šílené rychlosti, jako je průlet atmosférou ve 38 000 km/h, zatímco samotná Země se podle něj řítí vesmírem rychlostí 107 000 km/h. Přidal k tomu navíc 200x vyšší radiaci, vesmírný mráz -270 °C a následný ohřev lodi na 3000 stupňů při návratu. Celé to označil za „cirkusovou šarádu“ a postěžoval si na herce, kterým se lidé neprávem obdivují. (Celý, neupravený komentář si pro zajímavost můžete přečíst na konci tohoto článku.)
Představte si, že se díváte na hvězdu a ta najednou bez zjevného důvodu pohasne o neuvěřitelných 22 %. Žádná známá planeta by nedokázala zablokovat tolik světla. Když s tímto objevem přišli v roce 2015 astronomové, internet doslova explodoval. Objevila se teorie, ze které mrazilo v zádech: Našli jsme Dysonovu sféru. Mimozemskou megastavbu, která vysává energii své mateřské hvězdy. Je to pravda, nebo se ve vesmíru odehrálo něco ještě divočejšího?
Je to jedno z největších a nejtrvalejších tajemství naší oběžné dráhy. Tajemný temný objekt, který údajně sleduje lidstvo už 13 000 let. Říká se mu "Černý rytíř". Podle legendy o něm věděl už Nikola Tesla, zachytily ho radary v 50. letech a NASA se ze všech sil snaží jeho existenci ututlat. Ale co když jsou důkazy silnější, než si myslíme? Pojďme se ponořit do fascinujícího příběhu tohoto údajného mimozemského strážce.
Jeden ze čtenářů mi poslal skvělý komentář ohledně jedné z nejvíce provokativních hypotéz o Marsu. Tvrdí, že data z atmosféry Rudé planety jasně ukazují stopy po masivní jaderné katastrofě, která mohla zničit dávnou civilizaci. Je to fantazie, nebo děsivá kapitola ztracené historie? Pojďme se na důkazy podívat optikou naší rubriky "Základy zvědavosti".
Je to jeden z nejtajemnějších snímků v historii dobývání vesmíru. Dva kilometry dlouhá, téměř dokonale symetrická tvář zírající z povrchu Marsu vstříc hvězdám. V roce 1976 ji vyfotila sonda Viking 1. Okamžitě se vynořily otázky: Je to monument? Vzkaz od ztracené civilizace? A proč NASA tak rychle prohlásila, že jde jen o hru stínů?
Přemýšlení je pro nás tak automatický a přirozený proces, že většinu z nás ani nenapadne, že se v něm dá zlepšovat. Prostě se to děje. Ale přemýšlení není jen pasivní stav – je to aktivní dovednost. A jako každá dovednost se dá trénovat a vylepšovat.