Nalezeno celkem 5 článků.
Nedávno jsem na sociálních sítích narazil na zajímavý komentář k návratu vesmírné lodi Orion z mise Artemis II. Autor v něm s velkou dávkou skepse a sarkasmu zpochybňoval, že by něco takového bylo fyzikálně možné. Tvrdil v podstatě to, že není technicky reálné, aby obyčejná „raketka z hliníku“ a čtyři astronauti přežili šílené rychlosti, jako je průlet atmosférou ve 38 000 km/h, zatímco samotná Země se podle něj řítí vesmírem rychlostí 107 000 km/h. Přidal k tomu navíc 200x vyšší radiaci, vesmírný mráz -270 °C a následný ohřev lodi na 3000 stupňů při návratu. Celé to označil za „cirkusovou šarádu“ a postěžoval si na herce, kterým se lidé neprávem obdivují. (Celý, neupravený komentář si pro zajímavost můžete přečíst na konci tohoto článku.)
Všichni tu scénu známe. V temné místnosti plné monitorů sedí agent tajné služby. Na obrazovce je rozmazaný satelitní snímek podezřelého auta. Agent se zamračí, klepne do klávesnice a pronese kouzelné slovo: "Vyčistit obraz" (nebo anglické "Enhance!"). Počítač zapípá a z rozmazané šmouhy se najednou stane krystalicky čistý obraz. Vidíme nejen značku auta, ale přečteme si i titulek v novinách, které drží řidič v ruce. Působí to efektně, dramaticky a... je to naprostý nesmysl.
Když se řekne „český úspěch“, většině z nás naskočí Nagano, Wimbledon nebo plné stadiony. Jsme národ, který umí být hrdý na své sportovce. Ale co kdybych vám řekl, že úplně stejně – a možná i více – bychom měli být hrdí na naše vědce?
V pohádce Dařbuján a Pandrhola byl Moribundus vymyšlená nemoc, na kterou nic neplatilo. Na internetu funguje úplně stejně – jako teorie, kterou nelze vyvrátit, protože neexistuje. Dnes se podíváme na to, jak tento trik funguje, co má společného s létající čajovou konvicí a jak poznat moment, kdy je lepší diskuzi s úsměvem opustit.
Nedávno se na sociálních sítích objevila myšlenka, že v centru Země musí být obří permanentní magnet – něco jako gigantický kus přírodního magnetovce (magnetitu). Je to lákavá představa, která by jednoduše vysvětlila, proč fungují kompasy. Realita je ale mnohem bouřlivější a fascinující. Není to kus pevného kovu, ale obrovský motor z tekutého železa, který nás chrání před vesmírem. Jak to víme, i když jsme se tam nikdy nepodívali?