Nalezeno celkem 4 článků.
V diskuzích i ve veřejném prostoru často narážím na jeden oblíbený narativ: společnost je prý hluboce rozdělená. Na jedné straně starší generace, která už údajně nestíhá tempo doby, a na druhé dravé mládí, kterému chybí respekt k minulosti. Je to lákavá zkratka, ale já to vidím úplně jinak. Pojďte se se mnou podívat, proč je věk jen špatným ukazatelem našich schopností. Na příkladu legendárního vesmírného teleskopu si ukážeme, v čem nás tak často zrazuje obyčejný selský rozum a proč naše společná loď potřebuje k letu jak mladý raketový motor, tak přesně kalibrovaný navigační systém.
Píše se rok 1846. Vídeň je zářivým centrem kultury, hudby a vědy. Ale za zdmi slavné Všeobecné nemocnice se odehrává tichý horor, o kterém se ve slušné společnosti šušká jen se strachem.
Existuje staré vojenské pravidlo: „Nikdy neruš nepřítele, když dělá chybu.“ Ještě vyšší úroveň strategie ale zní: „Donuť nepřítele, aby tu chybu udělal sám.“ V historii konfliktů – od starověkých dvorů až po moderní korporátní války – existuje jedna strategie, která je tak efektivní, že se ji učí elity tajných služeb i stratégové moci. Odborně se jí říká Triangulace konfliktu.
Představte si, že nastupujete do letadla. Usadíte se, zapnete pás a čekáte na start. Najednou se otevřou dveře do kokpitu a dovnitř vběhne cestující z řady 14. Začne křičet na pilota: „Co to děláte s těmi klapkami? Na YouTube jsem viděl video, že je to spiknutí leteckých společností! Musíte letět jinak, můj selský rozum mi říká, že takhle těžký stroj se ve vzduchu neudrží!“