Nalezeno celkem 5 článků.
Určitě jste to jako děti zkoušeli. Otevřete dvířka zrcadlové skříňky v koupelně, nastavíte je proti sobě a strčíte hlavu mezi ně. Co vidíte? Fascinující, nekonečný tunel vašich vlastních odrazů, který se stáčí někam do temnoty. Je to pohled, který v nás vyvolává závrať a jednu neodbytnou otázku: Kdybychom ta zrcadla nastavili naprosto dokonale rovnoběžně a vyleštili je k dokonalosti, letěl by ten obraz až do nekonečna?
Všimli jste si toho v posledních dnech také? Jakmile zapadne Slunce a obloha ztmavne, nad východním obzorem se rozzáří objekt, který svou intenzitou zastiňuje všechny okolní hvězdy. Není to přistávající letadlo, není to dron a rozhodně to není UFO.
Pokud čtete tento text, dost možná jsme se potkali v diskuzi na sociálních sítích. Možná jste pod můj článek o UFO, záhadných signálech nebo „Tváři na Marsu“ napsali komentář, ve kterém jste uvedli věci na pravou míru. Napsali jste, že to není mimozemská loď, ale termální deka, nebo že nejde o hologram, ale o optický klam.
Už přes třicet let nám Hubbleův vesmírný teleskop ukazuje vesmír v kráse, o jaké se nám ani nesnilo. Stal se ikonou. Proč jsme tedy utratili přes 10 miliard dolarů za jeho nástupce? Protože i Hubble, náš hrdina, má dva zásadní limity, které nedokáže překonat.
Vše, co vidíme a čeho se můžeme dotknout – od prachu na stole až po vzdálené hvězdy – je tvořeno hmotou. Méně známým faktem ale je, že vesmír má i svou druhou, zrcadlovou tvář. Ke každé částici hmoty totiž existuje její dvojče, antičástice, která je v podstatě jejím dokonalým opakem. Spojením těchto antičástic vzniká antihmota.