Viník? Freony (CFC). Plyny, které byly tehdy úplně všude – v každé ledničce, v každé klimatizaci a hlavně v milionech sprejů na vlasy, které držely ty šílené účesy pohromadě. Byla to krev moderního průmyslu.

Co se stalo potom, zní z dnešního pohledu jako pohádka z jiné galaxie. Světoví lídři, včetně konzervativců jako Ronald Reagan a Margaret Thatcherová, si poslechli vědce. Uvěřili jim. A už v roce 1987 podepsali Montrealský protokol. Průmysl našel náhradu, freony se zakázaly a ozonová vrstva se dnes pomalu, ale jistě uzdravuje. Lidstvo se spojilo a doslova zachránilo svět před globální rakovinou kůže a slepotou.

Byl to triumf rozumu. Ale teď si představme, že by se rok 1985 odehrál v éře sociálních sítí.

Alternativní rok 1985: #OzoneHoax a "Moje lednička, moje svoboda"

Představme si, že vědci publikují svou studii dnes. Místo toho, aby ji převzaly seriózní noviny a večerní zprávy (které tehdy fungovaly jako filtr pravdy), studie by spadla do mlýnice algoritmů Twitteru (X), Facebooku a TikToku.

Během 24 hodin by se rozjely trendy, které by jakoukoliv racionální debatu pohřbily:

• #OzoneHoax: "Vědci lžou, chtějí jen granty. Ozonová díra je přirozený cyklus!"
• #Don'tTouchMySpray: "Chtějí nám zakázat laky na vlasy! Je to útok na osobní svobodu a spiknutí elit!"
• Argumentace selským rozumem: "Přemýšlejte! Freony jsou těžší než vzduch. Jak by se mohly dostat nahoru do stratosféry? To dá přece rozum, že se drží u země!"

(Tento argument o tíze plynů skutečně zazníval i tehdy od průmyslových lobbistů. Vědci ho snadno vyvrátili tím, že atmosféra není statická, ale míchá se větry jako polévka. V éře sociálních sítí by ale toto vysvětlení nemělo šanci. Video s titulkem "Fyzika nelže: Freon je těžký!" by mělo miliony zhlédnutí dřív, než by si vědec stihl nasadit brýle.)

(Atmosféra 80. let)

Vzestup "expertů" z YouTube

Zatímco skuteční atmosféričtí chemici (jako nositel Nobelovy ceny Mario Molina) by se snažili v nudných tiskových zprávách vysvětlit složitou chemii stratosféry, internet by explodoval obsahem od influencerů, kteří "jen kladou otázky".

Viděli bychom videa typu:

• "Měřil jsem UV záření na zahradě a je to v pohodě! (Lžou nám)"
• "5 důvodů, proč je ozonová díra přirozený cyklus"
• "Chtějí vám prodat drahé nové ledničky, staré byly poctivé"

Algoritmy sociálních sítí totiž milují konflikt, ne konsenzus. Video, které říká: "Vědci mají pravdu, je to složité, ale musíme něco udělat," je nudné. Nikdo ho nesdílí. Video, které křičí: "Je to spiknutí elit, chtějí vás ovládat!" vyvolává strach a hněv. A hněv je nejlepší palivo pro sdílení. Algoritmus by tak aktivně potlačoval pravdu a propagoval lež, ne ze zlé vůle, ale pro zisk z reklamy.

Politická paralýza a konec světa

V reálných 80. letech politici jednali, protože tlak veřejnosti a médií byl jednosměrný: "Hrozí nebezpečí, řešte to."

V naší alternativní realitě by se téma okamžitě zpolitizovalo. Společnost by se rozdělila na dva nesmiřitelné tábory.

• Jedna strana by křičela: "Zachraňte planetu!"
• Druhá strana by z principu musela křičet: "Je to hysterie, nenecháme si zničit průmysl kvůli neviditelné díře!"

Průmysloví giganti (jako tehdy DuPont) by nemuseli ani moc lobbovat. Stačilo by jim zaplatit pár "nezávislých think-tanků" a influencerů, aby zaseli pochybnosti. Cílem by nebylo vyhrát debatu, ale vyvolat dojem, že debata stále probíhá. Že "názory se různí". A dokud se názory různí, politici se bojí udělat nepopulární krok (zdražení ledniček).

Výsledek? Montrealský protokol by nebyl podepsán. Byl by odložen na neurčito, dokud se "vyjasní data". Mezitím by UV záření spálilo úrodu a rakovina kůže by se stala epidemií. Uhořeli bychom, zatímco bychom na telefonech v klimatizovaných bunkrech sdíleli memy o tom, že spálení od slunce je vlastně zdravé otužování.

Proč jsme to tehdy zvládli? (Role "Gatekeepers")

Proč to v 80. letech vyšlo? Protože existovali takzvaní Gatekeepers (Strážci brány).

Bylo jen pár hlavních televizních stanic a novin. V jejich redakcích neseděli algoritmy, ale editoři – lidé, kteří nesli odpovědnost. Když přišel šarlatán s teorií, že ozonovou díru způsobují sopky (což není pravda), do hlavního vysílání ho prostě nepustili. Nešlo o cenzuru, šlo o redakční standardy.

Dnes brány zmizely. Každý má svůj kanál. To je skvělé pro svobodu slova, ale katastrofální pro řešení globálních krizí, které vyžadují sdílenou realitu. Ztratili jsme to nejcennější – důvěru v expertízu (o které jsme psali v článku Proč názor experta váží víc než selský rozum).

(Majestátní brána střežená editorem, který s vážnou tváří odmítá vstup podivné postavě s dokumentem, symbolizující kontrolu médií.)

Závěr: Lekce pro dnešní "díru"

Příběh ozonové díry je důkazem, že lidstvo umí vyřešit globální problém. Dokázali jsme to jednou, máme na to technicky i ekonomicky. Náš největší problém dnes není chemie ani fyzika. Náš problém je, že jsme si rozbili systém, kterým se jako společnost domlouváme na tom, co je pravda.

A proč o tom píšu dnes? Protože ten samý film běží znovu. Jen se změnily kulisy. Místo "ozonové díry" máme "změnu klimatu". Místo "freonů" máme "CO2". A místo shody máme informační válku.

V příštím článku se proto podíváme na zoubek těm nejčastějším mýtům, které nám dnes algoritmy servírují. Podíváme se na to, jestli je pravda, že "Čína to stejně zkazí", jestli jsou horší krávy nebo auta, a zda nás může zachránit jen Evropa. Připravte se na tvrdá data.

(Obraz zobrazuje hrozivý digitální algoritmus servírující vizualizované mýty o změně klimatu, jako je role Číny, krav nebo Evropy.)