Když se sci-fi trefí do černého

Je to perfektní hororová kulisa. Ale pro fyziky je to něco víc než jen strašidelná pohádka. Je to vizualizace jedné z nejdráždivějších otázek moderní vědy: Jsme tu sami, nebo je náš vesmír jen jedním z mnoha listů v nekonečné knize reality?

Pojďme se podívat, co na Demogorgona a paralelní světy říká skutečná věda. Možná budete překvapeni, že realita je ještě podivnější než seriálový svět z Hawkinsu.

Kvantová mechanika: Každé rozhodnutí tvoří nový svět

Prvním "podezřelým", který nám umožňuje uvažovat o paralelních světech, je kvantová fyzika. Konkrétně tzv. Mnohasvětová interpretace (Many-Worlds Interpretation), se kterou přišel fyzik Hugh Everett už v 50. letech.

Představte si to jednoduše: V našem světě si ráno můžete dát k snídani vajíčka, nebo ovesnou kaši. V okamžiku, kdy se rozhodnete pro vajíčka, se podle této teorie vesmír rozštěpí. V jednom vesmíru (tom našem) jíte vajíčka. V tom druhém, paralelním, jste si dali kaši. Tento princip vychází z fenoménu zvaného superpozice, o kterém jsme psali v článku o Schrödingerově kočce.

(Ilustrace větvení vesmíru na základě rozhodnutí)

Tato teorie neříká, že existuje jen jeden temný svět "Vzhůru nohama". Říká, že existuje nekonečno světů, kde se odehrály všechny možné varianty historie. V jednom z nich jste možná prezidentem, v jiném jste se vůbec nenarodili. A ano, teoreticky by mohl existovat i vesmír, který vypadá jako temná, zničená verze toho našeho. Problém je, že podle Everetta se tyto světy nemohou ovlivňovat – nemůžete mezi nimi jen tak natáhnout ruku (nebo projít bránou ve stěně). Jsou jako rádiové stanice, které hrají současně, ale na jiných frekvencích.

Provazochodec a blecha: Kde se schovávají ty další dimenze?

Ve Stranger Things postavy do jiné dimenze fyzicky vstoupí. Jak by se tam vešly? Abychom to pochopili, musíme se podívat hlouběji než do vnitřního vesmíru atomů. Tady nám pomůže Teorie strun. Ta tvrdí, že náš svět nemá jen 3 prostorové rozměry (dopředu-dozadu, doleva-doprava, nahoru-dolů) a jeden časový, ale že jich může být 10, 11 nebo dokonce 26.

(Vizualizace tzv. Calabi-Yau variety)

• Provazochodec (My): Vidí lano jen jako tenkou čáru. Může jít jen dopředu nebo dozadu. Pro něj má lano jeden rozměr.
• Blecha na laně (Subatomární částice): Je tak malá, že pro ni má lano i tloušťku. Může po něm lozit nejen dopředu-dozadu, ale i dokola po obvodu lana. Objevila další dimenzi, která je pro provazochodce neviditelná.

Fyzici se domnívají, že tyto extra dimenze jsou v našem světě "sbalené" do nepředstavitelně malých uzlíčků (jako ten obvod lana) na každém bodě prostoru. Pokud by se seriálová "Blecha" (Eleven) dokázala napojit na tyto skryté dimenze, teoreticky by mohla cestovat "zkratkou" mimo náš běžný prostor.

Svět jako membrána: Když se srazí vesmíry

Asi nejbližší vědeckou analogií k světu Stranger Things je tzv. Branová kosmologie (Brane cosmology). Ta si představuje náš celý vesmír (všechny hvězdy a galaxie) jako jednu velkou "plachtu" nebo membránu (zkráceně "bránu"), která pluje ve vícerozměrném prostoru zvaném "Bulku".

A teď to začne být zajímavé. Kousek od naší plachty – třeba jen milimetr daleko v onom čtvrtém prostorovém rozměru – může plout jiná plachta, jiný vesmír. Tato teorie se často zmiňuje v souvislosti s otázkou, co bylo před Velkým třeskem – někteří vědci se domnívají, že náš vesmír mohl vzniknout právě srážkou dvou takových membrán.

(Vizualizace paralelních vesmírů)

Mohli by být tak blízko, že byste se jich mohli dotknout, ale nemůžete, protože jste uvězněni na své plachtě. Gravitace je však (teoreticky) schopná prosáknout mezi těmito bránami. To by vysvětlovalo, proč v seriálu slyší zvuky nebo vidí světla, která reagují na dění na druhé straně. Otevření trhliny by pak připomínalo vytvoření červí díry – mostu, který spojuje dvě místa v časoprostoru, podobně jako to známe z teorie o černých dírách.

Fyzika je divnější než fikce

Je svět Stranger Things reálný? V doslovném smyslu, kde po lese běhají příšery s květákem místo hlavy, pravděpodobně ne. Ale základní myšlenka – že naše realita je jen tenkou vrstvou něčeho mnohem většího a komplexnějšího – je v moderní fyzice zcela seriózním tématem.

Možná nemáme Jedenáctku, která by silou mysli otevřela bránu do vedlejší dimenze, ale máme matematiku a teleskopy, kterými se snažíme do toho temného "podsvětí" alespoň nahlédnout. A upřímně? Představa, že hned "vedle" nás existuje neviditelný vesmír, je možná ještě děsivější než jakýkoliv Demogorgon.