Nejdražší ojetina ve Sluneční soustavě: Proč tam vlastně je?

Byl to marketingový kousek, který vstoupil do dějin, ale měl i svůj pragmatický důvod. Když testujete novou raketu, jako byla tehdy Falcon Heavy, je riziko výbuchu obrovské. Nedáte na ni drahý vědecký satelit za miliardy. Obvykle se používá betonový blok nebo ocelová deska. Elon Musk ale prohlásil, že to je „strašná nuda“. A tak posadil do špičky rakety svou vlastní Teslu Roadster.

Tento moment byl symbolickým startem soukromé revoluce v dobývání vesmíru, která dnes mění pravidla hry. Za volantem sedí figurína „Starman“ ve skafandru SpaceX, na palubní desce svítí nápis „Don't Panic“ (odkaz na Stopařova průvodce po Galaxii) a v přihrádce je ručník. Proč je to důležité? Protože to změnilo vnímání vesmíru. Najednou to nebyly jen neosobní satelity, ale auto letící prázdnotou. Ale kam vlastně letělo?

Kde parkuje Starman? (Nebeská mechanika v praxi)

Mnoho lidí si myslí, že Tesla jen tak „visí“ někde nad Zemí jako běžný satelit. Kdepak. Tesla opustila gravitační studnu Země a stala se samostatným tělesem Sluneční soustavy. Je to vlastně taková malá, červená, umělá planetka.

Auto obíhá přímo kolem Slunce po eliptické dráze:

• Nejblíže ke Slunci (Perihelium): Dostává se zhruba na úroveň oběžné dráhy Země.
• Nejdále od Slunce (Afelium): Letí až za dráhu Marsu, do pásu asteroidů.

Představte si to jako obrovský závodní okruh. Zatímco Země oběhne Slunce za 365 dní, Tesle to trvá přibližně 557 dní. To znamená, že se se Zemí málokdy potká. Většinu času je osamocená miliony kilometrů daleko v temnotě, daleko od jakékoliv planety.

Jak to můžeme vědět přesně?

Tesla nemá žádný aktivní vysílač. Baterie v autě došly asi 12 hodin po startu. Jak tedy víme, kde je?

Díky matematice a fyzice. Jakmile jednou známe rychlost a směr objektu ve vakuu (kde ho nebrzdí vzduch a působí na něj jen gravitace), můžeme s obrovskou přesností vypočítat jeho polohu na roky dopředu. Je to jako kulečník, kde se koule nezastaví.

V jakém stavu je auto dnes? (Spoiler: Jako z vrakoviště)

Kdybychom teď k Tesle přiletěli a vyfotili ji, asi bychom byli zklamaní. Ten krásný červený lak? Pravděpodobně je pryč.

Ve vesmíru není atmosféra, která by auto chránila. Působí na něj drsné podmínky:

1. UV záření a radiace: Slunce tam „pere“ naplno. Jak jsme si ukazovali na snímcích ze sondy SDO, Slunce je divoký a nebezpečný reaktor. Jeho záření postupně rozkládá všechny organické materiály. Plasty, kůže na sedačkách a pneumatiky pravděpodobně zkřehly, vybledly a popraskaly.
2. Mikrometeority: Představte si, že do auta roky střílíte zrnky písku rychlostí několika kilometrů za sekundu. Karoserie bude pravděpodobně poďobaná jako po extrémním krupobití.
3. Teplotní extrémy: Střídání pekelného žáru a vesmírného mrazu materiálu taky nepřidá.

Zatímco hliníkový rám a podvozek vydrží miliony let, Starmanův skafandr a sedačky už se možná rozpadly na prach.

Spadne nám někdy na hlavu?

Vědci z Torontské univerzity provedli simulace na miliony let dopředu. Jaká je šance, že Tesla narazí do Země? Pravděpodobnost srážky se Zemí nebo Venuší je v příštím milionu let asi 6 %.

Takže klid, v nejbližší době helmu nosit nemusíte. Starman bude ještě dlouho osamělým jezdcem, pomníkem lidské zvědavosti (a trochu bláznivosti) kroužícím kolem naší hvězdy.