Soukromá revoluce: Proč NASA bez Elona Muska na Měsíc nemůže
V druhém díle našeho seriálu jsme si představili ambiciózní program Artemis, jehož cílem není jen zapíchnout vlajku, ale vybudovat na Měsíci udržitelnou přítomnost. NASA pro tento účel vyvinula gigantickou raketu SLS a kosmickou loď Orion. Jenže jedna klíčová součást skládačky jim chyběla – samotný „výtah“, který astronauty dopraví z oběžné dráhy Měsíce na jeho povrch a zpět. A právě zde se otevírá příběh, který mění pravidla kosmonautiky.
Muž, který vsadil na znovupoužitelnost
Abychom pochopili, proč je dnes Elon Musk pro NASA nepostradatelný, musíme se vrátit o pár let zpět. Tradiční kosmonautika byla extrémně drahá z jednoho prostého důvodu: po každém startu se nejdražší části rakety – její motory a stupně – zřítily do oceánu. Bylo to, jako byste po každém letu z Prahy do Londýna vyhodili celé letadlo.
Elon Musk je jihoafricko-americký podnikatel, inženýr a vizionář, který stojí za firmami jako Tesla, Neuralink a především SpaceX. Není to jen byznysmen, ale člověk s téměř posedlou vizí: učinit z lidstva multiplanetární druh a založit soběstačnou kolonii na Marsu. Právě tento dalekosáhlý cíl je motorem všech jeho kosmických aktivit. Jeho neortodoxní a často riskantní přístup k vývoji technologií zcela změnil zavedená pravidla v kosmonautice a donutil i státní agentury jako NASA přemýšlet jinak. Pro jedny je geniální inovátor, pro druhé kontroverzní megaloman, ale nikdo mu nemůže upřít, že posouvá hranice možného.
Elon Musk a jeho společnost SpaceX přišli s myšlenkou, která zněla jako sci-fi: naučit raketové stupně samostatně přistávat zpět na Zemi, aby mohly letět znovu. Po sérii velkolepých explozí a neúspěchů se jim to v roce 2015 konečně podařilo. Raketa Falcon 9 se stala prvním a dodnes jediným nosičem, který tuto technologii zvládl na komerční úrovni. Cena za let do vesmíru se dramaticky snížila a pro NASA se otevřely dveře k novému modelu spolupráce.
Falcon 9 není jen raketa, je to symbol revoluce. Díky své schopnosti opakovaně přistávat a startovat se stal nejvytíženějším a nejspolehlivějším nosičem v historii. S více než 300 úspěšnými starty v řadě drží rekord v provozní spolehlivosti. Jeho startovní kadence je ohromující – v posledních letech létá v průměru jednou za tři až čtyři dny, čímž deklasoval veškerou konkurenci. Právě Falcon 9 s lodí Crew Dragon v roce 2020 ukončil devítiletou závislost NASA na ruských raketách Sojuz pro dopravu astronautů na Mezinárodní vesmírnou stanici (ISS) a vrátil Americe schopnost posílat lidi do vesmíru z vlastní půdy. Stal se tak skutečným pracovním koněm moderní kosmonautiky.
Starship: Věž z oceli a snů
Abychom pochopili, s čím SpaceX vlastně přišlo, musíme na chvíli zapomenout jen na lunární lander. Starship je ve skutečnosti dvoustupňový, plně znovupoužitelný systém navržený jako ten nejvýkonnější nosič v historii lidstva. Skládá se z masivního prvního stupně jménem Super Heavy a druhého stupně, kterým je samotná kosmická loď Starship. Celá sestava měří na výšku 121 metrů, tedy více než Petřínská rozhledna, a je postavena na několika revolučních principech.
Klíčové vlastnosti Starship:
- Materiál – Nerezová ocel: Zatímco celý kosmický průmysl se upínal k drahým a složitým kompozitům z uhlíkových vláken, SpaceX šokovalo svět volbou obyčejné nerezové oceli. Je extrémně levná, pevná a překvapivě dobře odolává jak kryogenním teplotám paliva, tak žáru při návratu do atmosféry.
- Pohon – Motory Raptor: Srdcem celého systému je flotila motorů Raptor. Super Heavy jich má 33, Starship dalších 6. Spalují kapalný metan a kapalný kyslík (methalox), což je kombinace, která je nejen vysoce účinná, ale také klíčová pro budoucnost. Metan lze totiž teoreticky vyrábět přímo na Marsu, což je základní kámen Muskovy vize o soběstačné kolonii.
Cesta plná explozí a poučení
Vývoj Starship je stejně fascinující jako loď sama. SpaceX zvolilo metodu rychlých iterací, která se dá shrnout jako: "postav, otestuj, nech to bouchnout, pouč se a okamžitě postav lepší verzi". V areálu Starbase v jižním Texasu tak v přímém přenosu celému světu předvedli sérii dnes již ikonických testů. Od prvních nízkých "poskoků" prototypů připomínajících létající barely na vodu, přes dramatické výbuchy při pokusech o přistání (SN8, SN9), až po první úspěšné dosednutí prototypu SN15 v roce 2021.
Tato kampaň vyvrcholila v posledních letech sérií integrovaných letových testů (IFT), při kterých už startovala kompletní sestava. Tyto mise krok za krokem prokázaly klíčové schopnosti: dosažení vesmíru, úspěšné oddělení stupňů za letu (tzv. "hot-staging") a nakonec i řízený návrat obou stupňů a jejich měkké přistání do vod oceánu. Každý start, ať už skončil jakkoliv, posunul projekt o obrovský kus dopředu a dodal NASA důvěru, že tento stroj je pro návrat na Měsíc tou správnou volbou.
Starship HLS: Lunární modul na steroidech
Když NASA vypsala soutěž na vývoj nového lunárního landeru (Human Landing System - HLS), většina očekávala, že se dočkáme moderní verze pavoukovitého modulu z programu Apollo. SpaceX ale přišla s něčím naprosto nečekaným – s upravenou verzí své meziplanetární lodi Starship.
Srovnání se starým modulem Eagle je téměř komické. Zatímco lunární modul Apolla byl stísněný prostor pro dva astronauty, vysoký asi 7 metrů, Starship je kolos vysoký 50 metrů. Je to v podstatě malý mrakodrap navržený tak, aby nejen přistál na Měsíci, ale aby tam mohl dopravit až 100 tun nákladu a v budoucnu desítky lidí.
Klíčové srovnání: Lunární modul Apollo vs. Starship HLS
- Výška: Apollo LM (cca 7 m) vs. Starship HLS (cca 50 m)
- Kapacita posádky: Apollo LM (2 astronauti) vs. Starship HLS (až 4 pro mise Artemis, v budoucnu desítky)
- Náklad na povrch: Apollo LM (jen desítky kg vědeckého vybavení) vs. Starship HLS (až 100 tun)
- Znovupoužitelnost: Apollo LM (žádná) vs. Starship HLS (plně znovupoužitelná)
Spojenectví z rozumu: Proč NASA sází na SpaceX?
Proč se tedy NASA, symbol státní moci a preciznosti, rozhodla svěřit osud svých astronautů do rukou soukromé firmy? Důvody jsou především pragmatické:
- Cena: Nabídka od SpaceX byla o miliardy dolarů levnější než u konkurence (např. Blue Origin Jeffa Bezose). Díky znovupoužitelnosti a efektivní výrobě dokáže Musk stavět lodě za zlomek ceny tradičních kosmických agentur.
- Rychlost a inovace: SpaceX postupuje metodou rychlých iterací – staví, testuje, nechá explodovat a okamžitě staví vylepšenou verzi. Tento agilní přístup je mnohem rychlejší než zdlouhavé a byrokratické procesy státních agentur.
- Nová filozofie: NASA si už nekupuje raketu, ale službu. Platí SpaceX za „vesmírné taxi“, které bezpečně dopraví její astronauty na povrch a zpět. To uvolňuje NASA ruce, aby se mohla soustředit na vědecký výzkum a plánování budoucích misí.
Měsíc je jen zastávka na cestě k Marsu
A konečně je tu ten nejdůležitější, strategický důvod. Pro NASA je Měsíc hlavní cíl příští dekády. Pro Elona Muska je Měsíc jen tréninkové hřiště a nezbytná zastávka na cestě k jeho skutečnému snu – kolonizaci Marsu. Loď Starship nebyla primárně navržena pro Měsíc. Je od základu koncipována jako dopravní prostředek, který má jednoho dne vozit lidi a materiál na Rudou planetu.
Program Artemis tak pro SpaceX představuje ideální příležitost, jak si v praxi a s finanční podporou NASA vyzkoušet všechny klíčové technologie – přistání na cizím tělese, operace v hlubokém vesmíru a podporu života posádky. Každé přistání na Měsíci bude pro SpaceX generálkou na mnohem delší a složitější cestu na Mars.
Největší výzvy: Co ještě musí Starship dokázat?
Přes všechny dechberoucí úspěchy a rychlý pokrok je důležité zůstat nohama na zemi. Cesta Starship na Měsíc není dlážděná jen úspěchy, ale především obrovskými technickými výzvami, které se řeší právě teď. I v roce 2025 stále zbývají tři klíčové milníky, které musí SpaceX stoprocentně zvládnout, aby NASA dala misi Artemis III zelenou.
- Vesmírná čerpací stanice: Tou absolutně nejtěžší zkouškou je orbitální doplňování paliva. Lunární verze Starship nemá dostatek paliva na to, aby se sama dostala k Měsíci, přistála a vrátila se. Musí být dotankována na oběžné dráze Země několika lety sesterských lodí-tankerů. Tento komplexní orbitální balet, při kterém se přečerpají stovky tun kryogenního paliva mezi dvěma obřími loděmi letícími rychlostí 28 000 km/h, se v takovém měřítku ještě nikdy neuskutečnil. První testy již probíhají, ale dokonalé zvládnutí této technologie je naprosto klíčové.
- Od testu k rutině: Zatímco SpaceX už dokázala, že Starship i nosič Super Heavy umí přistát, nyní musí tuto schopnost proměnit v naprostou rutinu. Pro jedinou lunární misi bude potřeba uskutečnit v krátkém čase celou sérii startů – jeden pro lander a několik dalších pro tankery. Spolehlivost a rychlá opakovatelnost startů a přistání musí být na úrovni dopravního letadla, nikoliv vzácného testovacího letu.
- Z prázdné lodi obytný modul: Všechny dosavadní lety proběhly s prázdnými prototypy. Finální Starship HLS ale musí být plnohodnotným kosmickým obydlím se spolehlivými systémy podpory života, funkčním výtahem pro sestup na povrch a dokonalou tepelnou izolací. Současně s lodí se vyvíjejí i nové lunární skafandry od firmy Axiom Space, které jsou další nepostradatelnou součástí skládačky. Až souhra všech těchto prvků rozhodne o úspěchu mise.
Revoluce, která se nedá zastavit
Návrat na Měsíc už dávno není jen reprízou slavné éry Apolla. Je to ukázka zcela nového modelu, kde se síla státní agentury spojuje s dravostí a inovačním duchem soukromého sektoru. Bez odvážné vize Elona Muska a technologické revoluce jménem Starship by plány NASA na lunární základnu a cesty k Marsu zůstaly ještě dlouho jen na papíře. Ať už si o Muskovi myslíme cokoliv, jedna věc je jistá – bez něj by byl vesmír o poznání nudnější místo.
V příštím díle se podíváme na to, jakou roli v tomto novém vesmírném dobrodružství hraje Evropa a jakou stopu v něm zanechává Česká republika.
