Zlatá éra a dlouhá pauza: Proč jsme se na Měsíc 50 let nevrátili?
Recept na zázrak: Německá raketa, americké odhodlání a obrovské riziko
Abychom plně pochopili, jaký zázrak se v 60. letech odehrál, musíme se podívat na tři klíčové ingredience: ohromující technologii, šibeniční termín a dnes již nemyslitelnou míru rizika.
Saturn V: Hrom a síra
Základním kamenem celého programu byla raketa Saturn V. I po více než padesáti letech zůstává nejvýkonnější a nejtěžší raketou, jakou kdy lidstvo úspěšně použilo. S výškou 111 metrů se rovnala 36patrovému mrakodrapu a při startu jejích pěti motorů F-1 vznikaly vibrace tak silné, že je seismografy zaznamenaly na tisíce kilometrů daleko.
Klíčovou postavou za tímto monstrem nebyl nikdo jiný než Wernher von Braun. A zde se dostáváme k zásadní evropské, konkrétně německé, stopě. Von Braun byl za druhé světové války tvůrcem balistické rakety V-2 pro nacistické Německo. Po válce byl i s celým svým týmem špičkových vědců v rámci tajné Operace Paperclip převezen do USA. Američané si byli vědomi, že jejich znalosti jsou pro budoucí vesmírný závod se Sovětským svazem naprosto klíčové. Právě tento tým německých inženýrů dal Americe technologický náskok, který vedl k úspěchu Apolla.
Sprint na Měsíc: Dnes nemyslitelné tempo
Prezident John F. Kennedy vyhlásil cíl přistát na Měsíci v květnu 1961. První kroky na povrchu se odehrály v červenci 1969. Celý program, od politického slibu po jeho naplnění, tak trval pouhých 8 let a 2 měsíce.
To je z dnešního pohledu neuvěřitelné tempo. Všichni – od astronautů po techniky – si byli vědomi, že pracují s experimentální technologií a že šance na selhání je vysoká. Tragédie mise Apollo 1, při které v roce 1967 uhořeli tři astronauti ještě na Zemi během testu, byla toho nejstrašnějším důkazem. I přes tuto katastrofu se program nezastavil.
Nebylo to jen jednou: Hrdinové a osamělí strážci na orbitě
Program Apollo nebyl jen o jedné misi. Na povrch Měsíce se podívalo 12 astronautů, zatímco jejich kolegové na ně osamoceně čekali na oběžné dráze ve velitelském modulu. Zde je kompletní přehled posádek, které dobyly Měsíc:
- Apollo 11 (1969):
Na povrchu: Neil Armstrong, Buzz Aldrin
Na oběžné dráze: Michael Collins - Apollo 12 (1969):
Na povrchu: Pete Conrad, Alan Bean
Na oběžné dráze: Richard Gordon - Apollo 14 (1971):
Na povrchu: Alan Shepard, Edgar Mitchell
Na oběžné dráze: Stuart Roosa - Apollo 15 (1971):
Na povrchu: David Scott, James Irwin
Na oběžné dráze: Alfred Worden - Apollo 16 (1972):
Na povrchu: John Young, Charles Duke
Na oběžné dráze: Ken Mattingly - Apollo 17 (1972):
Na povrchu: Eugene Cernan, Harrison Schmitt
Na oběžné dráze: Ronald Evans
A nesmíme zapomenout na misi Apollo 13 (1970) a její posádku (James Lovell, Jack Swigert, Fred Haise). Ačkoliv kvůli explozi nádrže na Měsíci nepřistáli, jejich bezpečný návrat je považován za mistrovské dílo krizového řízení.
Všech 12 mužů, kteří kráčeli po Měsíci, mělo jedno společné: byli to elitní vojenští zkušební piloti. Byli to lidé zvyklí na extrémní riziko, chladnokrevní profesionálové s univerzitním vzděláním v inženýrství nebo vědě. Prošli brutálním fyzickým i psychickým výcvikem, který měl simulovat vše od přetížení při startu až po řešení krizových situací v řádu sekund. Nebyli to jen pasažéři, ale špičkoví piloti a vědci v jednom.
Česká stopa na Měsíci
Pro nás Čechy má zvláštní význam poslední mise, Apollo 17. Její velitel, Eugene „Gene“ Cernan, byl posledním člověkem, který na měsíčním povrchu zanechal své stopy. Ačkoliv se narodil v Chicagu, ke svým kořenům se hrdě hlásil. Jeho otec byl slovenského původu (z obce Vysoká nad Kysucou) a matka měla české předky (z Nahošovic u Tábora a Bernartic u Písku). Cernan si toto spojení nesl s sebou až na Měsíc – údajně si s sebou vzal československou vlajku, kterou po návratu věnoval Astronomickému ústavu v Ondřejově.
Věděli jste, že Sovětský svaz měl vlastní, přísně tajný program na dobytí Měsíce? Postavili pro něj gigantickou raketu N1, která měla být ještě o něco silnější než Saturn V. Při všech čtyřech testovacích startech mezi lety 1969 a 1972 však explodovala. Sověti také v rámci programu Zond úspěšně vyslali několik bezpilotních lodí, které obletěly Měsíc a vrátily se na Zemi. Kdyby se jim podařilo vyřešit problémy s raketou N1, prvním člověkem na Měsíci mohl být sovětský kosmonaut. Závod byl mnohem těsnější, než se na Západě tehdy vědělo.
Proč tedy nastalo ticho?
Důvody, proč se po Cernanově odletu na Měsíc nikdo nevrátil, byly především pragmatické.
- Závod byl u konce: Program Apollo nebyl primárně vědeckou misí. Byl to politický nástroj. Když Neil Armstrong zapíchl americkou vlajku do měsíčního povrchu, byl cíl – porazit Sovětský svaz – splněn.
- Astronomické náklady: V dnešních penězích by program stál přes 280 miliard dolarů. Spojené státy vedly nákladnou válku ve Vietnamu a veřejnost se ptala, proč utrácet za „kameny z Měsíce“, když jsou problémy doma.
- Změna priorit: NASA se začala soustředit na nové, „praktičtější“ cíle: program Space Shuttle a Mezinárodní vesmírnou stanici (ISS).
Dědictví Apolla: Jak nám Měsíc vylepšil život na Zemi
Ačkoliv byl program ukončen, jeho odkaz žije dál v technologiích, které považujeme za samozřejmé. Inženýři museli vyřešit stovky problémů, a jejich řešení změnila náš svět:
- Aku nářadí: Potřebujete doma pověsit poličku? Vaše aku vrtačka je přímým potomkem nářadí vyvinutého pro astronauty, kteří museli vrtat na Měsíci bez přístupu k zásuvce.
- Filtry na vodu: Technologie čištění vody vyvinutá pro dlouhé vesmírné lety je dnes základem většiny domácích vodních filtrů.
- Protipožární materiály: Po tragickém požáru Apolla 1 vznikly nové, nehořlavé textilie. Dnes chrání životy hasičů, vojáků a pilotů Formule 1.
- Mrazem sušené potraviny: Proces lyofilizace, zdokonalený pro vesmírnou stravu, nám umožňuje vychutnat si instantní kávu nebo ovoce v müsli.
Astronauti programu Apollo přivezli na Zemi celkem 382 kilogramů měsíčních vzorků. Jejich analýza způsobila revoluci v našem chápání Sluneční soustavy. Nejdůležitější zjištění? Potvrdily tzv. teorii velkého impaktu. Složení hornin ukázalo, že Měsíc kdysi dávno vznikl z materiálu vyvrženého po srážce mladé Země s protoplanetou o velikosti Marsu. Díky Apollu tak dnes víme, jak se náš nejbližší kosmický soused zrodil.
Křehký pavouk a raketa jako mrakodrap: Technika na hraně možností
Lunární modul: Stan v kosmu s jediným pokusem na návrat
Loď, ve které astronauti přistávali na povrchu, se jmenovala Lunární modul (LM) a měla přezdívku „Pavouk“ (The Spider). Bylo to první a jediné skutečné „kosmické plavidlo“, navržené létat pouze ve vakuu.
- Velikost a komfort: Stěny z hliníkové fólie byly místy tenké jako alobal. Uvnitř byl prostor srovnatelný se dvěma telefonními budkami, kde dva astronauti ve skafandrech po celou dobu stáli.
- Palivo na přistání: Bylo ho tak málo, že Neil Armstrong při misi Apollo 11 přistál, když mu v nádrži zbývalo palivo na posledních 25 sekund letu.
- Start z Měsíce: Startovací motor, který je měl dostat zpět na oběžnou dráhu, neměl žádnou zálohu. Musel se zažehnout na první pokus. Kdyby selhal, neexistoval žádný záchranný plán.
Kontext s misí Artemis: Pro srovnání, přistávací modul pro Artemis, vyvíjený firmou SpaceX (Starship HLS), bude naprostý gigant. Zatímco v „Pavoukovi“ se tísnili 2 astronauti, Starship je navržena pro 4 a více členů posádky a nabídne jim prostor srovnatelný s menším domem.
Souboj titánů: Saturn V vs. SLS
Saturn V (Apollo): Dodnes nepřekonaný král. S tahem při startu přibližně 34,5 milionu newtonů byla nejsilnější raketou, jaká kdy úspěšně letěla.
SLS – Space Launch System (Artemis): Současná raketa NASA pro mise Artemis je nejvýkonnější nosič, který je v provozu dnes. Její aktuální verze (Block 1) má při startu tah přibližně 39 milionů newtonů, čímž Saturn V mírně překonává.
Zajímavost na závěr: Mozek mise s výkonem kalkulačky
Je až neuvěřitelné, s jakou technologií se lety na Měsíc uskutečnily. Palubní počítač, známý jako Apollo Guidance Computer (AGC), měl procesor o frekvenci pouhých 2 MHz a operační paměť o velikosti 2 KB. Váš chytrý telefon je dnes doslova milionkrát výkonnější. Je to ohromující důkaz geniality tehdejších programátorů a inženýrů.
Konec jedné éry, ne konec snu
Pauza v letech na Měsíc tedy nebyla selháním, ale logickým důsledkem změny politických a ekonomických priorit. Toto padesátileté ticho ale konečně končí. Lidstvo se na Měsíc chystá vrátit a tentokrát s mnohem většími ambicemi. Nejde jen o to zanechat stopy a vlajky. Jde o to zůstat.
Měsíční horniny: Zmiňovaných 382 kg hornin zkoumaly tisíce vědců po celém světě, včetně tehdejšího Sovětského svazu. Jejich unikátní složení a stáří nelze na Zemi zfalšovat.
Laserové odražeče: Astronauti na Měsíci zanechali několik speciálních laserových odražečů. Observatoře po celém světě (i ty amatérské) na ně dodnes míří lasery a s milimetrovou přesností měří vzdálenost Země-Měsíc. Můžete si to ověřit.
Důkazy z oběžné dráhy: Moderní sondy, jako je americká LRO nebo čínská Čchang-e 2, detailně nafotily místa přistání. Na snímcích jsou jasně vidět zanechané přistávací moduly, stopy po vozítkách Rover a dokonce i vyšlapané cestičky astronautů.
O tom, jak vypadá tento nový závod a kdo jsou jeho hlavní hráči, si povíme v příštím díle našeho seriálu, kde se podrobně podíváme na program Artemis.
