Projekt Galileo: Lovci mimozemských technologií z Harvardu a jejich úlovek z hlubin oceánu

Přesně to je mise Projektu Galileo, který vede kontroverzní, ale respektovaný astrofyzik Avi Loeb. Jejich cílem není čekat na náhodné, rozmazané záběry UFO, ale aktivně a vědecky pátrat po fyzických důkazech mimozemských technologií. A jejich první výsledky jsou naprosto ohromující.
Příběh „BeLaU“ – Úlovek z hlubin oceánu
Všechno to začalo u jednoho velmi podivného meteoritu. V roce 2014 zachytily senzory americké vlády ohnivou kouli, která explodovala nad Tichým oceánem. Objekt, označený jako IM1 (Interstellar Meteor 1), měl dvě zvláštnosti: přiletěl z mezihvězdného prostoru a analýza ukázala, že musel být z mnohem pevnějšího materiálu než běžné meteority.
To byla pro Aviho Loeba výzva. Zorganizoval expedici za 1,5 milionu dolarů a v červnu 2023 se vydal prohledávat mořské dno v oblasti dopadu, 85 km severně od ostrova Manus. Pomocí magnetických "saní" doslova "vysávali" dno v hloubce přes půldruhého kilometru.
Úlovek byl nepatrný, ale o to cennější: zhruba 850 mikroskopických roztavených kuliček (sferulí), menších než zrnka písku. Když je tým na Harvardu podrobil chemické analýze, přišel šok.
Většina kuliček měla složení podobné materiálu z naší Sluneční soustavy. Ale malá, specifická podskupina byla naprosto odlišná. Vykazovala extrémní obohacení o prvky, které se v takové koncentraci normálně nevyskytují:
- Berylium (Be)
- Lanthan (La)
- Uran (U)
Tuto anomální skupinu pojmenovali "BeLaU" a koncentrace těchto prvků v nich byla až o tři řády (tedy tisíckrát) vyšší, než je běžné u standardních meteoritů (tzv. CI chondritů), které slouží jako základní měřítko pro složení Sluneční soustavy. Podle Loeba je to jasný ukazatel, že tento materiál nepochází "odtud". Jak sám říká, je to možná poprvé v historii, kdy lidstvo drží v rukou materiál, který vznikl mimo naši Sluneční soustavu.
Co by to mohlo znamenat? Tři hlavní spekulace
Samotná existence kuliček "BeLaU" je vědecký fakt. Jejich původ je však předmětem intenzivních debat, které se ubírají třemi hlavními směry, od těch nejvíce provokativních až po ty konzervativní.
- Zbytek mimozemské technologie
Toto je nejodvážnější hypotéza, kterou Avi Loeb a jeho tým považují za jednu z možných. Stejně jako bychom dnes na starověkém nalezišti nečekali součástku z titanu, tak se ani prvky Berylium, Lanthan a Uran v takové kombinaci a koncentraci v přírodních meteoritech prostě nevyskytují. Spekuluje se, že by mohlo jít o palivo, součást exotického pohonu nebo extrémně odolný konstrukční materiál mezihvězdné sondy. - Úlomek z exotického typu planety
Toto je "konzervativnější" vědecké vysvětlení. Kuličky nemusí být umělé, ale mohly by pocházet z typu vesmírného tělesa, jaké v naší Sluneční soustavě neznáme. Mohlo by jít například o fragment z kůry planety bohaté na kovy, která obíhala kolem neutronové hvězdy a měla zcela odlišnou geologii. - Neznámý přírodní proces nebo kontaminace
Žádný převratný objev se neobejde bez zdravé dávky skepse. Někteří kritici se ptají, zda anomální složení nemohlo vzniknout až během exploze v zemské atmosféře nebo zda nejde o vzácný typ pozemské kontaminace. Tyto možnosti však Loebův tým na základě analýz považuje za velmi nepravděpodobné.
(Snímek z elektronového mikroskopu odhaluje vnitřní strukturu nalezených částic – důkaz, že analýza zkoumá i jejich fyzikální vznik.)
Observatoř – Digitální síť na celé nebe
Zatímco tým analyzoval úlovek z oceánu, druhá část Projektu Galileo se soustředila na oblohu. Jejich cílem je skoncovat s nejasnými svědectvími a pořídit vlastní, neprůstřelná data.
Na Harvardu proto postavili a zprovoznili unikátní observatoř, která monitoruje celou oblohu 24 hodin denně, 7 dní v týdnu. Není to jen jedna kamera; je to soustava přístrojů, která zaznamenává objekty v různých spektrech a dokonce i jejich zvuk.
Jejich mise je jednoduchá: Naučit se dokonale poznat "šum", tedy všechny běžné objekty, jako jsou letadla, drony, satelity nebo ptáci. Jedině tak mohou s jistotou identifikovat skutečný "signál" – objekt, který se chová anomálně a jehož původ je neznámý.
A už mají první výsledky. Z prvních půl milionu zanalyzovaných objektů (údaj, který Avi Loeb prezentoval na své nedávné přednášce o stavu projektu) jejich systém označil 144 jako "nejasné" nebo "dvojznačné", protože jejich pohyb na obloze neodpovídal přímce.
Co znamená 144 ‚nejasných‘ objektů?
Je důležité zdůraznit, co tento výsledek neznamená: Není to 144 důkazů o existenci mimozemských lodí. Znamená to, že jejich automatický systém, jejich "první hrubý filtr", úspěšně funguje. Z obrovského množství dat dokázal vybrat malou, zvládnutelnou skupinu objektů, které stojí za bližší prozkoumání.
Problém je, že jedna observatoř vidí oblohu pouze ploše, ve 2D. Nedokáže spolehlivě určit vzdálenost. Zakřivená dráha tak může být jen iluze – může jít o pomalý, blízký objekt (třeba ptáka nebo balónek unášený větrem) stejně jako o extrémně rychlý a vzdálený objekt.
A právě proto tým přechází do další fáze. S těmito "nejasnými" případy budou dále pracovat takto:
- Triangulace: Brzy zprovozní další dvě observatoře. Když stejný objekt uvidí tři stanice najednou z různých úhlů, budou schopni přesně spočítat jeho skutečnou vzdálenost, rychlost a 3D trajektorii. Tím se okamžitě odfiltrují běžné pozemské jevy.
- Spojení více dat: Ke každému vizuálnímu záznamu přidají data z ostatních senzorů. Měl objekt tepelnou stopu? Vydával nějaký zvuk? To pomůže s přesnější identifikací.
- Zpřesnění umělé inteligence: I kdyby se všech 144 objektů ukázalo být něčím obyčejným, jsou to nesmírně cenná data. Tým je použije k tomu, aby "naučil" umělou inteligenci tyto jevy příště rozpoznat a ignorovat. Filtr se tak neustále zdokonaluje.
Budoucnost je plná dat
Projekt Galileo je teprve na začátku. Tým plánuje postavit další observatoře a na léto 2025 byla naplánována druhá expedice k meteoritu IM1. Ať už výsledky ukážou cokoliv, přístup Projektu Galileo je přesně takový, jaký věda potřebuje: otevřený, zvědavý a ochotný jít za důkazy, i když vedou do naprosto neprobádaných vod.
Webová stránka projektu Galileo: https://projects.iq.harvard.edu/galileo