Konec jedné éry: Jak SpaceX ukončilo nadvládu Sojuzů a proč je Rusko v závodě o Měsíc pozadu

Publikováno dne 16.09.2025 08:38

Když na oběžné dráze spolupracovali američtí astronauti a ruští kosmonauti na palubě Mezinárodní vesmírné stanice, zdálo se, že éra vesmírného soupeření skončila. Dnes, o dvacet let později, se lidstvo vrací na Měsíc, ale staří partneři stojí na opačných stranách barikády. Proč se z Ruska, dědice slavného sovětského programu, stal v novém lunárním závodě spíše pozorovatel než hráč? Odpověď je příběhem promarněného dědictví, strategických chyb a revoluce, kterou nikdo v Moskvě nečekal.

Konec jedné éry: Jak SpaceX ukončilo nadvládu Sojuzů a proč je Rusko v závodě o Měsíc pozadu

Zlatá éra spolupráce: Dědictví ISS

Mezinárodní vesmírná stanice (ISS) je bezpochyby největším a nejsložitějším strojem, jaký kdy lidstvo postavilo. Od konce 90. let se stala symbolem nové éry, kde rivalita z dob Studené války ustoupila vědecké spolupráci. Rusko, se svými zkušenostmi z provozu stanice Mir a spolehlivými loděmi Sojuz a Progress, bylo nepostradatelným partnerem. Po desetiletí se zdálo, že tento model bude budoucností kosmonautiky – společné projekty, kde každý přispívá tím nejlepším, co má. Jenže zatímco spolupráce na nízké oběžné dráze běžela, základy pod ruským vesmírným programem potichu erodovaly.

První trhliny: Závislost a změna pravidel hry

Po ukončení amerického programu raketoplánů v roce 2011 nastala pro Rusko zlatá dekáda. Jejich téměř padesát let stará, ale neuvěřitelně spolehlivá loď Sojuz, se stala jediným prostředkem, jak dopravit astronauty na ISS. USA, vesmírná supervelmoc, se staly plně závislé na ruských lodích Sojuz. Roskosmos si tuto pozici náležitě užíval – politicky i finančně. Cena za jedno sedadlo v Sojuzu se pro NASA vyšplhala až k 90 milionům dolarů. Místo toho, aby Rusko tento čas a peníze využilo k vývoji nástupce Sojuzu, usnulo na vavřínech. Těžilo ze sovětského dědictví, aniž by ho významněji rozvíjelo.

A pak přišla revoluce jménem SpaceX.

Když v roce 2020 vynesla raketa Falcon 9 loď Crew Dragon s astronauty k ISS, skončila nejen ruská nadvláda, ale celá jedna éra. Nástup soukromých amerických firem vrátil starty na americkou půdu, dramaticky snížil náklady a především – ukončil strategickou závislost USA na Rusku. Mocenská rovnováha ve vesmíru se nevratně změnila.

Velký rozkol: Artemis a čínská cesta

Když NASA začala formovat mezinárodní koalici pro návrat na Měsíc v rámci programu Artemis, dveře pro Rusko zůstaly otevřené. Roskosmos byl přizván k účasti na stavbě lunární orbitální stanice Gateway. Nabídku ale odmítl. Oficiálním důvodem byl příliš „amerikanocentrický“ charakter projektu, kde by Rusko hrálo jen roli podřízeného partnera.

Skutečné důvody byly hlubší. Ruský vesmírný program, zasažený korupcí, nedostatkem financí a odlivem mozků, už jednoduše neměl kapacity na to, aby byl Američanům rovnocenným partnerem v takto ambiciózním projektu. Definitivní tečkou za jakoukoliv možnou spoluprací se pak stala ruská agrese na Ukrajině v roce 2022. Rusko se tak od Západu odklonilo a našlo nového spojence v Číně, se kterou oznámilo plány na společnou lunární základnu.

Realita vs. Ambice: Ruský program jen na papíře?

Seznam reálných ruských úspěchů za poslední dvě dekády je ve srovnání s odkazem SSSR či aktivitou západních agentur zarážející.

Co se povedlo? Podařilo se jim udržet monopol na lety k ISS (2011-2020) díky starým Sojuzům, dokončit vojenský navigační systém GLONASS, po desetiletích dotáhnout k několika startům novou raketu Angara a ve spolupráci s Německem vypustit úspěšný teleskop Spektr-RG (spolupráce byla po invazi ukončena).

Pro srovnání – výběr úspěchů NASA za stejnou dobu: Vozítka na Marsu (Spirit, Opportunity, Curiosity, Perseverance), teleskopy Hubble (servisní mise), Spitzer, Kepler, TESS a především JWST, program Commercial Crew (SpaceX, Boeing), úspěšné testy rakety SLS a lodi Orion.

Pro srovnání – výběr úspěchů ESA za stejnou dobu: Mise Rosetta (přistání na kometě), Gaia (mapování Mléčné dráhy), BepiColombo (cesta k Merkuru), Juice (cesta k Jupiteru), teleskop Euclid, podíl na JWST, vývoj rakety Ariane 6.

Seznam ruských neúspěchů je bohužel delší. Ztráta sondy Fobos-Grunt k Marsu v roce 2011 a především nedávná havárie sondy Luna-25 v srpnu 2023, která měla být triumfálním návratem na Měsíc, jsou jen špičkou ledovce. Tyto nezdary jsou bolestivým důkazem hluboké systémové krize a technologického zaostávání. Ruský lunární program je tak dnes spíše souborem velkých ambicí a dohod na papíře, než reálným projektem.

Závěr: Půda pro nového hráče

Dnešní Rusko je stínem sovětského kosmického giganta. Místo inovací a rozvoje svého obrovského dědictví se soustředilo na jeho vytěžování. Kvůli jeho imperiální politice navíc západní svět masivně investuje do obrany – peníze, které mohly směřovat do vědy a výzkumu, tak mizí v rozpočtech armád.

Zatímco Moskva bojuje se svými problémy, na scéně potichu vyrostl nový, mnohem silnější rival. Skutečný závod o Měsíc se v 21. století neodehrává mezi USA a Ruskem, ale mezi západní koalicí v čele s NASA a ambiciózním, skvěle financovaným a systematicky řízeným programem Číny.