V mé rubrice Základy zvědavosti se snažím nabízet nástroje kritického myšlení. Dnes bych ale chtěl začít jinak – příběhem. Je to alegorie, která mi pomáhá přemýšlet o tom, proč je v dnešním světě tak těžké spolupracovat a proč tak snadno podléháme nedůvěře.

Příběh o řece a třech vesnicích

Představte si vesnici Artia na břehu široké, temné řeky. Byl to její obzor. Na druhém břehu, v mlze, tušili její obyvatelé obrysy vesnice Bonitas. Nikdo tam nikdy nebyl. Řeka byla příliš dravá a hluboká. Byli to prostě „ti druzí“.

Po generace žili odděleně. Artia měla pole, Bonitas lesy. Jedni pěstovali, druzí lovili. Občas si mávali. Věděli, že kdyby spojili síly, mohli by společně postavit pilu, mlýn a mít obojí. Zrodil se sen. Sen o mostu.

Byl to sen o pokroku. O obchodu. O tom, že děti z Artie poznají děti z Bonitas. Začali plánovat, shánět dřevo a kámen. Byla v tom naděje.

(Vesnice Artia a Bonitas)

Šepot cizince

Jednoho dne se v Artii zastavil kupec ze vzdálené, třetí vesnice v horách – z Caliga. Dlouho těžil z toho, že obě vesnice u řeky byly oddělené. Obchodoval s oběma a jeho zisk pramenil právě z toho, že mu nemohly konkurovat. Most by pro něj znamenal konec jeho snadného výdělku.

Když viděl plány na most, zvážněl.

„Jste si jistí?“ řekl tiše u ohně. „Jen abyste věděli... slyšel jsem, že ti v Bonitas jsou nemocní. Že jejich dobytek kosí divná nákaza.“

Zasel semínko. O týden později navštívil Bonitas.

„Dávejte si pozor,“ varoval je. „Ti z Artie jsou mazaní. Znám vesnici, kde postavili most, a přes noc jim ukradli všechnu úrodu. Chtějí vás jen využít. Ten most je jen záminka, jak se k vám dostat.“

(Vychytralý kupec)

Strach z neznámého

Proč mu uvěřili? Protože se neznali.

Řeka mezi nimi nebyla jen voda; byla to psychologická propast. Nikdy spolu nemluvili. Nevěděli, jak se jmenují, jakým jazykem mluví, nebo jestli mají stejné sny. A přesně tak to funguje: to, co neznáme, nás děsí. Je mnohem snazší uvěřit, že neznámý soused je zloděj, než že je to prostě jen člověk jako my.

Ten prázdný, neznámý prostor mezi nimi zaplnilo podezření.

Jak se hádky staly důkazem

Ve vesnicích se rozhořely hádky. „Stavitelé“ byli označeni za naivní hlupáky. „Opatrní“ za zbabělce, co brání pokroku.

A pak se to stalo. V Artii se ztratila ovce.

Před rokem by hledali vlka. Teď bylo jasno: „Ukradli ji oni z Bonitas! Určitě se přeplavili v noci!“ Najednou se každá špatná věc, každá neúroda, každá nemoc stala jejich vinou. Začali je podezřívat ze všeho špatného, co se jim dělo.

Stejné to bylo na druhém břehu. Viděli, jak lidé z Artie brousí sekery (na kácení stromů na most), a mysleli si, že se chystají na válku.

Místo mostu zeď

Sen o mostu zemřel. Dřevo a kámen, připravené na pilíře spolupráce, použili na něco jiného.

Začali stavět zdi. Ne proti těm druhým, ale sami proti sobě. Hádali se, kdo za to může. Rozdělili se na dva tábory, které spolu přestaly mluvit.

A ten kupec z Caliga? Ten se smál. Nemusel vystřelit jediný šíp. Nemusel postavit jedinou armádu. Nemusel utratit ani zlaťák. Stačilo mu pár dobře mířených lží. Zničil je jejich vlastní nedůvěrou.

(Místo mostu se staví zdi)

Nepřipomíná vám to něco?

Tento příběh se neděje jen v pohádkách. Děje se právě teď, každý den.

• Most je jakýkoliv společný cíl – od fungujícího společenství vlastníků v paneláku až po důvěru ve vědu.
• Řeka je naše neznalost nebo lenost si věci ověřit.
• Šepot je dezinformace.

Proč bychom měli věřit svému lékaři, když nám šarlatán na Facebooku radí pít Savo? Jak se můžeme v paneláku dohodnout na opravě střechy, když každý podezírá firmu i sousedy, že ho chtějí okrást? Když ztratíme základní důvěru v lidi kolem sebe – ať už je to doktor, učitel, nebo jen ten soused – jak se můžeme, sakra, vůbec shodnout na společném postupu a někam se posunout?

Příběh kupce z Caliga má ale často ještě temnější pokračování. Co kdyby jeho cílem nebyl jen zisk z obchodu, ale přímé oslabení obou vesnic?

Představte si, že se vrátí a vidí, že lidé jsou zmatení a nemocní (třeba z obyčejné chřipky). Místo aby jim nabídl pomoc, začne jim šeptat:

„Vidíte? To jak jste nemocní... to je ten jed, co na vás poslali z druhého břehu. Otrávili vám vodu ve studni! Ale já mám lék. Univerzální roztok, který tu otravu zničí.“

Lidé ve strachu a zmatku přestanou věřit své vlastní studni (osvědčenému zdroji) a začnou od něj kupovat jeho "zázračný lék". Jenže ten lék je ve skutečnosti ředěná louhová směs.

Zní to absurdně?

Děje se to dnes a denně. Vůbec mě nenechává klidným, když vidím, jak lidé zoufale hledají jednoduchá řešení na složité problémy a stávají se obětí predátorů. Nebezpečné lži už nejsou jen o abstraktních věcech, útočí přímo na naše zdraví.

Dezinformace není jen "alternativní názor". V mnoha případech je to prokazatelně nebezpečná lež s reálnými, někdy i fatálními následky:

• Savo jako "CDS/MMS": Je pro mě děsivé, že někdo dokázal přesvědčit tisíce lidí, aby dobrovolně pili průmyslové bělidlo (oxid chloričitý) pod názvem "zázračný minerální roztok". Věří, že je to vyléčí ze všeho, od autismu po rakovinu. Ve skutečnosti si jen systematicky ničí zdraví.
• Pití koloidního stříbra: Toto je další "zázračný lék". Lež je založena na faktu, že stříbro má zvenku antibakteriální účinky (používá se v obvazech). Šarlatáni ale lžou, že jeho pití léčí vše od chřipky po rakovinu. Ve skutečnosti neexistuje žádný důkaz o jeho vnitřním účinku. Tělo se ho neumí zbavit, kov se v něm hromadí a způsobuje nevratný stav zvaný argyrie – kůže člověka trvale zešedne nebo zmodrá. O možném poškození jater a ledvin nemluvě.
• Strach z očkování: Dávno vyvrácený mýtus o tom, že vakcíny způsobují autismus, má na svědomí reálné škody. Kvůli poklesu proočkovanosti se do naší společnosti vracejí nemoci, které jsme považovali za poražené, jako jsou spalničky. Most naší "kolektivní imunity", který jsme budovali desítky let, se kvůli lži rozpadá.
• Falešné léky na rakovinu: Internet je plný "zaručených" receptů, od pití terpentýnu po pojídání meruňkových jader (obsahujících kyanid). Největší tragédie spočívá v tom, že tito šarlatáni často přesvědčí zoufalé pacienty, aby opustili skutečnou, vědecky podloženou léčbu (která jim mohla zachránit život) ve prospěch této nebezpečné pověry.
• Strach z technologií: Konspirace o "chemtrails" nebo o tom, že 5G sítě šíří nemoci, vedou nejen ke strachu, ale k reálným fyzickým útokům – lidé ve Velké Británii a jinde zapalovali vysílače. Ničí tak reálnou infrastrukturu.

Tady už nejde jen o to, že "nic nepostavíme". Tady už aktivně bouráme to, co máme – naše zdraví, naši bezpečnostní infrastrukturu a naši kolektivní imunitu.

Šepot z třetí vesnice se změnil v přímou sabotáž.