V tomto seriálu se společně podíváme na nejnovější fotografie, které k nám dorazily z jiných světů.
Vítejte u dalšího střípku do naší rubriky Pohlednice z kosmu a jiných světů. Dnes pro vás mám opravdovou lahůdku přímo z dílny NASA. Představte si, že letíte v dronu vysoko nad nočním velkoměstem a díváte se přímo dolů na jeho spletité, zářící ulice. Přesně tento „pohled shora“ nám nabízí galaxie Messier 101, které se pro její úchvatný tvar trefně přezdívá Větrník. Leží od nás zhruba 25 milionů světelných let. Jen pro představu: světlo, na které se právě teď na snímku díváte, opustilo tuto galaxii v době, kdy se po Zemi ještě neprocházel ani jeden lidský předek a planetě vládli pravěcí savci z období miocénu.
Vodík a kyslík jsou ve vesmíru všudypřítomné, takže voda vlastně není žádný zázrak. Nebo ano? Z chemického hlediska je jí všude plno, jenže najít zmrzlé krystalky v hlubokém mrazu je jedna věc, a najít tekutý, teplý oceán plný organických látek je věc naprosto jiná. Vydejte se se mnou na Saturnův měsíc Enceladus – k oslnivě bílé ledové kouli, která stříká důkazy o možném mimozemském životě přímo do objektivů našich sond.
Představte si, že letíte v noci letadlem nad obrovským městem. Pod sebou vidíte tisíce světýlek – pouliční lampy, rozzářená okna mrakodrapů, červená koncová světla aut na dálnici. Vidíte světlo, ale nevidíte to hlavní. Ve tmě se ztrácí samotná země, asfalt, betonové základy a ocelové konstrukce, které to všechno drží pohromadě.
Představte si, že stojíte na úpatí marsovské hory a nehnete se z místa celý den. Přesně to udělala sonda Curiosity v listopadu 2025. Výsledkem není obyčejná fotka, ale doslova umělecká pohlednice, kterou nám rover poslal domů.
Tento úchvatný kompozitní snímek Jupiteru nabízí pohled, který je pro lidské oko v reálném světě nedostupný. Zachytila jej kamera NIRCam na palubě Vesmírného dalekohledu Jamese Webba pomocí tří specializovaných infračervených filtrů. Ty odhalují dynamickou atmosféru plynného obra v nevídaných detailech, a to včetně jasných polárních září a všudypřítomného oparu.
Téhle galaxii se často říká „Jižní větrník“ a patří k těm nejkrásnějším na obloze. Astronomové však dlouhé roky tušili, že její zářivé srdce něco tají. Až infračervený zrak teleskopu Jamese Webba nyní odhalil důkazy o skryté černé díře, kterou jsme dosud nemohli potvrdit.
Představte si noc, kterou neosvětluje Měsíc, ale obří zářící planeta, která zabírá polovinu oblohy. Přesně takový pohled se naskytl sondě Juno při jejím rekordním průletu kolem nejvulkaničtějšího světa naší soustavy.
Teleskop Jamese Webba se zaměřil na objekt NGC 6537, známý jako Mlhovina Červený pavouk. Tento nový infračervený pohled odhalil detaily, které byly dosud skryté, včetně skutečné podoby její centrální hvězdy.
Astronomům se podařil přelomový objev. Poprvé v historii přímo vyfotografovali planetu ve fázi jejího zrodu, jak obíhá v mezeře disku plynu a prachu kolem své mladé hvězdy.
Tohle není abstraktní malba, ale reálný snímek atmosféry Jupiteru, který 28. ledna 2025 pořídila sonda Juno. Snímek byl zachycen z výšky asi 58 000 kilometrů nad vrcholky mraků, když sonda prolétala nad severní polokoulí planety. Nádherně vidíme, jak se oranžový pás bouřlivého počasí setkává s bělejšími a modřejšími zónami. Barvy na snímku jsou počítačově vylepšené, aby vědcům pomohly zvýraznit jemné rozdíly ve složení mraků a ukázaly jejich neuvěřitelnou, turbulentní texturu.