Vesmír pro zvědavé: Srozumitelný průvodce vesmírem, vědou a kritickým myšlením
Vaše zvědavost je moje startovní plocha!
Galaxie Větrník (Messier 101): Kosmický kolotoč pod drobnohledem našich nejlepších teleskopů
Vítejte u dalšího střípku do naší rubriky Pohlednice z kosmu a jiných světů. Dnes pro vás mám opravdovou lahůdku přímo z dílny NASA. Představte si, že letíte v dronu vysoko nad nočním velkoměstem a díváte se přímo dolů na jeho spletité, zářící ulice. Přesně tento „pohled shora“ nám nabízí galaxie Messier 101, které se pro její úchvatný tvar trefně přezdívá Větrník. Leží od nás zhruba 25 milionů světelných let. Jen pro představu: světlo, na které se právě teď na snímku díváte, opustilo tuto galaxii v době, kdy se po Zemi ještě neprocházel ani jeden lidský předek a planetě vládli pravěcí savci z období miocénu.
Petrozavodský fenomén: Noc, kdy nad Ruskem plula zářící medúza
Je 20. září 1977, zhruba čtyři hodiny ráno. Stojíte v chladných ulicích sovětského města Petrozavodsk a čekáte na ranní autobus do továrny. Najednou nad obzorem vykoukne něco, z čeho se vám zatají dech. Obrovský, zářící objekt, který ze všeho nejvíce připomíná gigantickou světelnou medúzu. Z jejích "chapadel" prší k zemi jasné paprsky světla a celá ta neuvěřitelná show tiše pluje po noční obloze.
Agresivita na internetu: Proč se z normálních lidí stávají online monstra (a komu to vyhovuje)
Ze sociálních sítí se prakticky stalo bojiště. Lidé si tu klidně nadávají do zrádců, přejí si smrt a šíří čirou nenávist. Kde se v nás najednou bere tolik zla? Odpověď vás možná překvapí. Většina z těch „zlých“ lidí na internetu totiž ve skutečnosti zlá není. Dnes vám ukážu, jak funguje psychologie našeho chování za monitorem a jak tvrdé dopady má na náš život chladný byznys plán technologických korporací. Z našeho algoritmicky živeného vzteku totiž netěží jen sociální sítě, ale i političtí predátoři, kteří této situace mistrně využívají k prosazování vlastních zájmů.
Co je to světlo a elektromagnetické záření: Průvodce od neviditelných polí po kvantové bezčasí
Znáte ten pocit. Ráno roztáhnete žaluzie a do pokoje vtrhne slunce. Je to tak samozřejmé, že se nad tím ani nepozastavíme. Vnímáme světlo prostě jako „záři“, která nám umožňuje vidět, kde leží naše bačkory, a která v létě hřeje na tváři. Jenže když se na světlo podíváme očima fyziky, zjistíme, že náš selský rozum dostává pořádně na frak.
Jak vzniká blesk a co vlastně vidíme: Tanec neviditelných elektronů a plazma teplejší než Slunce
Popravdě řečeno, bouřky mám docela rád. Když se začnou stahovat těžká mračna a vzduch zavoní ozónem, často si sednu ven pod pergolu a jen tak to nebeské divadlo pozoruji. Naši předci v tom viděli hněv bohů, já v tom vidím fascinující fyziku v přímém přenosu. Zvlášť intenzivně jsem si to uvědomil minulý rok. Zažil jsem tehdy bouřku, která byla na blesky tak intenzivní, že to vypadalo spíše jako stroboskop někde v tanečním klubu. Obloha blikala snad hodinu v kuse. A protože se nám teď bouřková sezóna zase nezadržitelně blíží, vzpomněl jsem si na tenhle zážitek a řekl si, že je načase podívat se téhle světelné show pod kapotu.
Tabbyina hvězda a Dysonova sféra: Objevili jsme mimozemskou megastavbu, nebo epické vesmírné vrakoviště?
Představte si, že se díváte na hvězdu a ta najednou bez zjevného důvodu pohasne o neuvěřitelných 22 %. Žádná známá planeta by nedokázala zablokovat tolik světla. Když s tímto objevem přišli v roce 2015 astronomové, internet doslova explodoval. Objevila se teorie, ze které mrazilo v zádech: Našli jsme Dysonovu sféru. Mimozemskou megastavbu, která vysává energii své mateřské hvězdy. Je to pravda, nebo se ve vesmíru odehrálo něco ještě divočejšího?
Koloběh vody na Zemi: Jak jsme spoutali největší přírodní destilačku
Minule jsme se na vodu dívali mikroskopem. Zjistili jsme, že je to prastarý vesmírný cestovatel a ukázali jsme si, proč se její molekuly drží za ruce a fungují jako nekompromisní chemická demoliční četa. Dnes naši optiku oddálíme. Opustíme mikrosvět a podíváme se na to, co tato podivuhodná kapalina dělá, když jí je pohromadě miliarda tun. Představím vám ten nejdokonalejší uzavřený recyklační systém ve vesmíru, ukážu vám, jak se z naštvaného živlu stává poslušná elektřina v našich zásuvkách, a odhalíme, co se děje v útrobách obřích městských čističek.
Záhada měsíce Enceladus: Ledový svět, který nám stříká důkazy o životě přímo do tváře
Vodík a kyslík jsou ve vesmíru všudypřítomné, takže voda vlastně není žádný zázrak. Nebo ano? Z chemického hlediska je jí všude plno, jenže najít zmrzlé krystalky v hlubokém mrazu je jedna věc, a najít tekutý, teplý oceán plný organických látek je věc naprosto jiná. Vydejte se se mnou na Saturnův měsíc Enceladus – k oslnivě bílé ledové kouli, která stříká důkazy o možném mimozemském životě přímo do objektivů našich sond.
Tranzistor a polovodiče: Jak neviditelný vypínač řídí náš digitální svět
V jednom z minulých článků jsem vysvětloval, že veškerá dnešní technologie – od e-mailu až po umělou inteligenci – mluví jazykem nul a jedniček. Je to svět, kde existuje jen stav „zapnuto“ a „vypnuto“. Jak ale tyto stavy fyzicky uchováváme? Odpovědí je součástka, která je pravděpodobně největším vynálezem 20. století. Je vyrobena z obyčejného písku, nemá žádné pohyblivé části, a přesto jich právě teď držíte v ruce miliardy. Seznamte se s tranzistorem.
Původ a vlastnosti vody: Zázrak z hlubokého vesmíru, který nám teče z kohoutku
Když si ráno rozespale napouštím sklenici vody, málokdy u toho přemýšlím, jakou vesmírnou exotiku vlastně držím v ruce. Voda nám přijde jako ta nejobyčejnější věc pod sluncem. Je prostě všude. Prší nám na hlavu, vaříme v ní těstoviny a splachujeme s ní záchod. Ale nenechte se oklamat tou průhlednou nablýskanou nudou. Z pohledu fyziky a chemie je voda jedna z nejpodivnějších a nejpozoruhodnějších látek v celém známém vesmíru.