Nalezeno celkem 12 článků.
Nedávno jsem na sociálních sítích narazil na zajímavý komentář k návratu vesmírné lodi Orion z mise Artemis II. Autor v něm s velkou dávkou skepse a sarkasmu zpochybňoval, že by něco takového bylo fyzikálně možné. Tvrdil v podstatě to, že není technicky reálné, aby obyčejná „raketka z hliníku“ a čtyři astronauti přežili šílené rychlosti, jako je průlet atmosférou ve 38 000 km/h, zatímco samotná Země se podle něj řítí vesmírem rychlostí 107 000 km/h. Přidal k tomu navíc 200x vyšší radiaci, vesmírný mráz -270 °C a následný ohřev lodi na 3000 stupňů při návratu. Celé to označil za „cirkusovou šarádu“ a postěžoval si na herce, kterým se lidé neprávem obdivují. (Celý, neupravený komentář si pro zajímavost můžete přečíst na konci tohoto článku.)
Včera (6.4.2026) se psala historie. Posádka mise Artemis II nám po více než padesáti letech poslala první snímky zachycené lidskou rukou z bezprostřední blízkosti Měsíce. Prošel jsem nově zveřejněnou galerii od NASA a vybral pro vás fotografie, které mě osobně zaujaly a fascinovaly nejvíce. Níže najdete přesné popisy toho, co na těchto unikátních záběrech vlastně vidíme. Pokud si budete chtít prohlédnout i další snímky v původním rozlišení, na konci článku najdete odkaz na galerii americké vesmírné agentury.
Zatajte dech. Je to tady. Možná si pamatujete zrnitou černobílou televizi a Neila Armstronga, možná to znáte jen z učebnic dějepisu. Ať tak či onak, dnes v noci (nebo zítra brzy ráno) se začne psát nová kapitola. Po více než půl století se lidé znovu vydávají k našemu nejbližšímu vesmírnému sousedovi. Mise Artemis II startuje a já u toho sedím s husí kůží. Nejde totiž o další rutinní let na oběžnou dráhu, tohle je návrat do hlubokého vesmíru.
Půl století čekání je u konce. Na startovní rampě 39B se tyčí nejsilnější raketa, jakou kdy lidstvo postavilo, a čtyři astronauti jsou připraveni přepsat historii. Mise Artemis II není jen další start – je to návrat člověka do hlubokého vesmíru poprvé od roku 1972. Startovní okno se otevírá už 6. února. Pojďme se podívat, jak bude minutu po minutě vypadat deset dní, na které svět nikdy nezapomene.
Otevřete internet a máte pocit, že jste uprostřed zákopové války. Na jedné straně lidé, kteří se přilepují k silnicím a křičí, že zítra skončí svět. Na druhé straně hlasy, které tvrdí, že je to celé podvod elit, snaha zničit naši ekonomiku a že se vlastně nic neděje.
Zatímco oči světa sledovaly souboj gigantů USA a Číny, zpoza rohu se vynořil třetí hráč. Nemá nejsilnější rakety ani neomezený rozpočet. Přesto dokázal to, co se nepovedlo ani Rusku – měkce přistát v zrádné oblasti jižního pólu Měsíce. A co je na tom nejvíc šokující? Celá jejich mise stála méně peněz, než kolik stálo natočení filmu Interstellar. Seznamte se s indickou agenturou ISRO, mistrem efektivity, který mění pravidla kosmického byznysu.
Pokud čtete tento text, dost možná jsme se potkali v diskuzi na sociálních sítích. Možná jste pod můj článek o UFO, záhadných signálech nebo „Tváři na Marsu“ napsali komentář, ve kterém jste uvedli věci na pravou míru. Napsali jste, že to není mimozemská loď, ale termální deka, nebo že nejde o hologram, ale o optický klam.
Dne 8. srpna 2025, v den 4623 své mise, pořídilo vozítko Curiosity úchvatné 360stupňové panorama marsovského povrchu uvnitř kráteru Gale. Tento snímek z pravé navigační kamery (Navcam) nám nabízí jedinečný pohled na rozmanitou krajinu, která svědčí o dávné geologické aktivitě a proměnách rudé planety. Pojďme se ponořit do detailů tohoto fascinujícího marsovského výjevu a odhalit jeho tajemství.
Na úplném začátku nebyl žádný velký plán. Byla jen moje osobní fascinace vesmírem a touha ponořit se do témat, která mě odjakživa přitahovala. Tento blog se zrodil z jednoduché radosti z objevování. Pokaždé, když píšu nový článek, učím se něco nového i já sám. Je to cesta, na které skládám střípky poznání a s každým dalším objevem cítím obrovskou pokoru a úctu. Úctu k přírodním zákonům, ke generacím vědců před námi a k neuvěřitelné síle lidského poznání, které se předává z generace na generaci.
Spojení "cesta na Měsíc" si většina z nás okamžitě asociuje s americkou vlajkou a logem NASA. A je to tak správně, program Artemis je jejich dítě. Jenže tentokrát v tom Američané nejsou sami. Naopak, jejich nejbližší a nejdůležitější partner, bez kterého by celá mise byla nemyslitelná, sedí na druhé straně Atlantiku. Je to Evropská kosmická agentura (ESA) a její role je mnohem větší, než by se mohlo zdát.
Když se řekne „bohatství z vesmíru“, většina z nás si představí asteroidy plné platiny nebo vzácné minerály. Jenže ta nejdůležitější surovina pro budoucnost lidstva ve vesmíru je mnohem obyčejnější a zároveň nekonečně cennější. Je to zmrzlá voda, ukrytá ve stínu kráterů na měsíčních pólech. Zapomeňte na zlato. Právě tato voda je důvodem, proč se velmoci vrací v novém, dravějším závodě, který tentokrát není jen o vlajkách, ale o vybudování skutečné základny pro lidstvo.
Více než padesát let poté, co na Měsíci přistál poslední člověk, se lidstvo vrací. Nejde ale jen o nostalgické opakování historie. Program Artemis pod vedením NASA je mnohem ambicióznější – není to jen o zapíchnutí vlajky, ale o začátku nové éry průzkumu vesmíru. Proč se vracíme právě teď? Co je cílem mise, která má být odrazovým můstkem pro cestu na Mars? A proč tentokrát úspěch nezávisí jen na jedné zemi? Připoutejte se, startujeme k Měsíci, tentokrát ale s jízdenkou na delší pobyt.