Nalezeno celkem 18 článků.
Včera (6.4.2026) se psala historie. Posádka mise Artemis II nám po více než padesáti letech poslala první snímky zachycené lidskou rukou z bezprostřední blízkosti Měsíce. Prošel jsem nově zveřejněnou galerii od NASA a vybral pro vás fotografie, které mě osobně zaujaly a fascinovaly nejvíce. Níže najdete přesné popisy toho, co na těchto unikátních záběrech vlastně vidíme. Pokud si budete chtít prohlédnout i další snímky v původním rozlišení, na konci článku najdete odkaz na galerii americké vesmírné agentury.
Zatajte dech. Je to tady. Možná si pamatujete zrnitou černobílou televizi a Neila Armstronga, možná to znáte jen z učebnic dějepisu. Ať tak či onak, dnes v noci (nebo zítra brzy ráno) se začne psát nová kapitola. Po více než půl století se lidé znovu vydávají k našemu nejbližšímu vesmírnému sousedovi. Mise Artemis II startuje a já u toho sedím s husí kůží. Nejde totiž o další rutinní let na oběžnou dráhu, tohle je návrat do hlubokého vesmíru.
Vítejte u dalšího střípku do naší rubriky Pohlednice z kosmu a jiných světů. Dnes pro vás mám opravdovou lahůdku přímo z dílny NASA. Představte si, že letíte v dronu vysoko nad nočním velkoměstem a díváte se přímo dolů na jeho spletité, zářící ulice. Přesně tento „pohled shora“ nám nabízí galaxie Messier 101, které se pro její úchvatný tvar trefně přezdívá Větrník. Leží od nás zhruba 25 milionů světelných let. Jen pro představu: světlo, na které se právě teď na snímku díváte, opustilo tuto galaxii v době, kdy se po Zemi ještě neprocházel ani jeden lidský předek a planetě vládli pravěcí savci z období miocénu.
Otevřete jakoukoli učebnici astronomie a dočtete se základní fakt: Měsíc je geologicky mrtvý svět. Žádné sopky, žádná atmosféra, žádný život. Jen studený kámen, který už miliardy let mlčí. Tak proč existují stovky hlášení od amatérů, mnichů z 12. století, a dokonce i astronautů NASA, kteří přísahají, že viděli Měsíc „svítit“?
Tento úchvatný kompozitní snímek Jupiteru nabízí pohled, který je pro lidské oko v reálném světě nedostupný. Zachytila jej kamera NIRCam na palubě Vesmírného dalekohledu Jamese Webba pomocí tří specializovaných infračervených filtrů. Ty odhalují dynamickou atmosféru plynného obra v nevídaných detailech, a to včetně jasných polárních září a všudypřítomného oparu.
Představte si noc, kterou neosvětluje Měsíc, ale obří zářící planeta, která zabírá polovinu oblohy. Přesně takový pohled se naskytl sondě Juno při jejím rekordním průletu kolem nejvulkaničtějšího světa naší soustavy.
Je to jedno z největších a nejtrvalejších tajemství naší oběžné dráhy. Tajemný temný objekt, který údajně sleduje lidstvo už 13 000 let. Říká se mu "Černý rytíř". Podle legendy o něm věděl už Nikola Tesla, zachytily ho radary v 50. letech a NASA se ze všech sil snaží jeho existenci ututlat. Ale co když jsou důkazy silnější, než si myslíme? Pojďme se ponořit do fascinujícího příběhu tohoto údajného mimozemského strážce.
Je to jeden z nejtajemnějších snímků v historii dobývání vesmíru. Dva kilometry dlouhá, téměř dokonale symetrická tvář zírající z povrchu Marsu vstříc hvězdám. V roce 1976 ji vyfotila sonda Viking 1. Okamžitě se vynořily otázky: Je to monument? Vzkaz od ztracené civilizace? A proč NASA tak rychle prohlásila, že jde jen o hru stínů?
Tohle není abstraktní malba, ale reálný snímek atmosféry Jupiteru, který 28. ledna 2025 pořídila sonda Juno. Snímek byl zachycen z výšky asi 58 000 kilometrů nad vrcholky mraků, když sonda prolétala nad severní polokoulí planety. Nádherně vidíme, jak se oranžový pás bouřlivého počasí setkává s bělejšími a modřejšími zónami. Barvy na snímku jsou počítačově vylepšené, aby vědcům pomohly zvýraznit jemné rozdíly ve složení mraků a ukázaly jejich neuvěřitelnou, turbulentní texturu.
Myslíte si, že je naše Slunce jen klidná, zlatavá koule? Omyl. Nový snímek, který pořídila vesmírná sonda SDO, odhaluje jeho skutečnou a divokou tvář. Podívejte se na svět zcela neviditelný pro lidské oko, kde gigantické magnetické síly formují plazma o teplotě přes půl milionu stupňů Celsia do oblouků větších než celé planety.
Zatímco se pozornost světa dlouho upínala na dozvuky starého soupeření mezi USA a Ruskem, na scéně potichu vyrostl třetí, mnohem silnější hráč. Čína už dávno nikoho nedohání – v mnoha ohledech udává tempo a její systematický, skvěle financovaný program je pro Západ varováním i lekcí. V novém závodě o další lidské stopy na Měsíci má navíc reálnou šanci předběhnout i Ameriku, a my se ptáme: Co dělají jinak?
Již v minulých článcích jsme si řekli, že program Artemis tentokrát není dílem pouze USA a NASA. Abychom pochopili jeho skutečný globální rozměr, podíváme se na další dva klíčové partnery – Kanadu a Japonsko. Zatímco kanadská agentura CSA poskytuje misi její nepostradatelné robotické "ruce", japonská JAXA se stará o to, abychom se po Měsíci mohli pohybovat a žít jako nikdy předtím. Jsou to dílky skládačky, bez kterých by celý obraz nebyl kompletní.
Spojení "cesta na Měsíc" si většina z nás okamžitě asociuje s americkou vlajkou a logem NASA. A je to tak správně, program Artemis je jejich dítě. Jenže tentokrát v tom Američané nejsou sami. Naopak, jejich nejbližší a nejdůležitější partner, bez kterého by celá mise byla nemyslitelná, sedí na druhé straně Atlantiku. Je to Evropská kosmická agentura (ESA) a její role je mnohem větší, než by se mohlo zdát.
Představte si na chvíli rok 1969. Svět se zatajeným dechem sleduje, jak Neil Armstrong sestupuje po žebříku lunárního modulu Eagle. Za tímto epochálním úspěchem stála síla celého národa a téměř neomezený rozpočet vládní agentury NASA. A teď střih do současnosti. Až příští člověk zanechá stopu v měsíčním prachu, vystoupí ze stroje, který nepostavila NASA, ale soukromá firma vizionáře, jehož hlavním cílem je kolonizovat Mars. Vítejte ve třetím díle seriálu o novém závodu o Měsíc, kde hlavní roli nehraje stát, ale soukromá revoluce jménem SpaceX.
Více než padesát let poté, co na Měsíci přistál poslední člověk, se lidstvo vrací. Nejde ale jen o nostalgické opakování historie. Program Artemis pod vedením NASA je mnohem ambicióznější – není to jen o zapíchnutí vlajky, ale o začátku nové éry průzkumu vesmíru. Proč se vracíme právě teď? Co je cílem mise, která má být odrazovým můstkem pro cestu na Mars? A proč tentokrát úspěch nezávisí jen na jedné zemi? Připoutejte se, startujeme k Měsíci, tentokrát ale s jízdenkou na delší pobyt.
„Je to malý krok pro člověka, obrovský skok pro lidstvo.“ Věta, která v červenci 1969 obletěla svět a navždy se zapsala do historie. Přistání na Měsíci bylo triumfem lidské vynalézavosti. Proč ale po tomto velkém skoku následovalo padesátileté ticho? Proč jsme se nevrátili dřív? Odpověď je složitější a mnohem zajímavější, než by se mohlo zdát.
Tři nejlepší vesmírné teleskopy lidstva spojily síly a zaměřily se na stejný cíl – obří hvězdnou porodnici Westerlund 1. Výsledkem je dechberoucí barevný portrét, který odhaluje skryté procesy zrodu hvězd a ukazuje domov těch největších hvězdných monster v naší Galaxii. Podívejte se s námi, co každý z teleskopů uviděl a jaké tajemství se skrývá za jednou z nejextrémnějších hvězd, jakou známe.
NASA naplno rozjíždí přípravy na ambiciózní misi Artemis III, která v roce 2027 vyšle lidskou posádku k lunárnímu jižnímu pólu. V Kennedyho vesmírném středisku se již skládají klíčové komponenty rakety SLS, zatímco se testuje i její předchůdkyně, Artemis II. Tyto kroky jsou zásadní na dlouhé cestě k návratu lidí na Měsíc a v konečné fázi i na Mars.